Kolínské gymnázium sice pro malý zájem přestalo prosincové lyžování pořádat, ale tradice je silnější, a tak opět v předvánočním čase vyrážíme s lyžemi do Rakouska. Jedeme tentokrát k "babče", což je starší paní, která pronajímá pokoje v typické rakouské chaloupce nedaleko Schladmingu. O jídlo se staráme sami, ale to není problém.

Zima má tentokrát velmi pomalý nástup. Po krátké říjnové epizodě je stále poměrně teplo a hlavně téměř žádný sníh (to jsme ještě netušili, co nám zima letos předvede). Až teprve začátkem prosince ve vyšších polohách začalo trochu sněžit a hlavně se ochladilo.

Na cestu se vydáváme ve čtvrtek odpoledne za občasného deště, který se v Rakousku ve vyšších polohách mění ve sněžení a to je dobré znamení.

V pátek vyrážíme na Reiteralm. Pohled na dolní stanici lanovky uprostřed zelených luk je poněkud tristní, ale lanovka nás vyváží do oblasti sněhu, takže lyžování může začít.

Počasí nám tentokrát příliš nepřeje. Každou noc připadne sníh, takže terén je poměrně těžký. V sobotu se vydáváme do Zauchensee. Velmi pěkné středisko, trochu zastrčené, takže méně navštěvované. Bohužel sjezdovky jsou díky přídělu sněhu poměrně náročné, takže nám dávají zabrat. Náš jediný snowboarďák Ještěr zjišťuje, že má prasklé prkno.

Neděli jsme opět strávili na Reiteralmu a poslední den na Hauser Kaiblingu, kde se konečně objevilo na delší dobu slunce.

I přes menší přízeň počasí jsme si lyžování užili a večery jsne vyplnili hraním populárního Una (i "babča" si zahrála). Takže zase za rok.