„Ztracená vesnice“

11. ročník - 12. října 1996

Leták na nástěnce otevírá druhé desetiletí akce Návrat. Termín je stanoven na sobotu 12. října v 18 hodin. Podpisový arch má kapacitu 24 lidí. Pořadatelem je Marian, rozvoz zajišťuje Kosa s firemní Avií.

Je sobota 12. října, 18 hodin a před klubovnami ve Sluneční ulici se scházejí účastníci 11. ročníku akce Návrat. Marian už úřaduje uvnitř. Chystá výchozí zprávy a obálky na občanky a peníze. Poté vyzývá účastníky, aby dobrovolně vytvořili dvojice. Ty si pak zve postupně dovnitř k obvyklému rituálu zalepování občanských průkazů a peněz pro případ ztroskotání. Dvojice dostává přiděleno písmenné označení, které udává místo výsadku. První dvojice dostává A, druhá B, a tak dále. Je mi proto podezřelé, že s Jaruškou dostáváme mimo pořadí písmeno L. Konstatuji, že jde buď o protekci, nebo se chystá nějaký pod raz. Vzpomínám na Vojínovu past uchystanou pro Čerta, do které jsem byl díky Mártyho záměně lapen já s Helčou. Nicméně stavíme se k případným útrapám čelem, nejsme žádná ořezávátka.

Účastníků je nakonec 18. Lucie pozvala kluky z Barbuchy, ale místo čtyř dorazil jen jeden, Honza. Bobr zjišťuje, že je lichý, a tak půjdou spolu. Honza je historicky 98. účastník akce Návrat, takže stovka opět zůstala nedosažena. Za rok už ale určitě padne.

Marian volá všechny dovnitř. Seznamuje nás s letošní novinkou. Cíl akce si budeme muset nejdříve vyluštit. Čeká nás doplňovačka s dvaceti pěti čtyřpísmennými slovy, jejichž druhá písmena tvoří tajenku.

“Nechal jsem to doma rodinu zkontrolovat,” svěřil se nám Marian.
“Po půlhodině luštění to vypadalo na rozvod, takže jsem musel vymyslet ještě jednu doplňovačku, lehčí.”

Dále Marian vychvaluje svůj provázkový patent umožňující roztržení obálky jedním trhem za vyčnívající provázek. Navíc máme na obálce přilepen deníček na záznam svého putování a u něj tužku pro dva (to je tužka, která má ořezané oba konce).

Pak nám Marian přeje úspěch a rozcházíme se k autům. Tam zjišťujeme, že náš výsadek L je prominentní. Zatímco se všichni tlačí na korbu Avie, řízené Kosou a navigované Kozou, my jedeme s Marianem žigulíkem. Zde se dozvídáme důvěrnou informaci, že v cíli cesty bude podáván guláš. Marian ho veze v kufru ve velikém hrnci.

Zavazujeme si oči a auta vyrážejí na cestu.

Seznamme se teď s obsahem výchozí zprávy.

První strana vypadala takto:

Tajenka se ukrývá v druhém řádku

1. Pozdrav. 2. Hodně vody. 3. Jméno psa. 4. Základní jednotka hmoty. 5. Volání na drůbež. 6. Ženské jméno. 7. Příbuzná. 8. Odloženo ad ....? 9. Utrpení. 10. Jméno herce Delona. 11. Hudební, módní, názorové hnutí. 12. Útok knižně. 13. Chlapecké jméno. 14. Ušlechtilý kůň. 15. Noční motýl. 16. Nájezdník. 17. Nádoba na volební lístky. 18. Cukrová ....? 19. Světadíl. 20. Šatní škůdci. 21. Tekutá pochutina. 22. Mongolský vladař (Čingis...). 23. Citoslovce dětského loučení. 24. Římských 1111. 25. Lovecký pes.

Tak už víte, kam se máte dostat? Přeji šťastnou cestu.

Na druhé straně bylo toto:

Pokud se vám zdá první těžká, luštěte tuto. Výsledek je stejný.

Tajenka se ukrývá v druhém řádku

1. Pozdrav. 2. Hodně vody. 3. U. S. torna. 4. Základní částice hmoty. 5. Volání na drůbež. 6. Část svíčky. 7. Příbuzná. 8. Odloženo ad ....? 9. Utrpení. 10. Jméno herce Delona. 11. Kříženec koně a osla. 12. Útok knižně. 13. Sušená tráva. 14. Ušlechtilý kůň. 15. Noční motýl. 16. Nájezdník. 17. Nádoba na popel zemřelých. 18. Obvazová ....? 19. Světadíl. 20. Šatní škůdci. 21. Zušlechtěné železo. 22. Mongolský vladař (Čingis...). 23. Citoslovce dětského loučení. 24. Římských 1111. 25. Lovecký pes.

Snad už víte kudy kam.

V pravém dolním rohu byla navíc nalepena šifra, vedle které byl namalován veliký hlemýžď, aby bylo každému jasné, o co jde.

d	k	o	l	í	n	a
o	o	u	č	a	r	o
ě	n	e	a	s	i	u
n	š	j	k	t	1	s
d	u	ý	r	e	6	e
o	d	z	v	m	k	v
h	c	ý	v	o	r	e

Obě doplňovačky měly stejnou tajenku. Jak je patrné, druhá doplňovačka je pouze zjednodušenou variantou té první. Za povšimnutí stojí např. 17. slovo: první varianta - nádoba na volební lístky, druhá varianta pro ty, kdo nechodí volit - nádoba na popel zemřelých. Měl bych ještě třetí variantu - útvar rychlého nasazení.

Teď už se ale vraťme do terénu.

19.35

Jsme vysazeni u Habrkovic. Marian nám předává obálku s doplňovačkou a obálku pro případ ztroskotání. Potom odjíždí. Otevíráme obálku škubnutím za provázek. Kupodivu Marianův patent funguje. Jsem zvědavý, jak dopadne luštění. Nemám rád, když někdo testuje moji inteligenci. Jaruška se mnou vřele souhlasí. Začínáme luštit. Jde nám to docela slušně, i když občas se rozcházíme. Například Jaruška tvrdí, že na slepice volají “koko”, kdežto já bych si tipoval spíš “pipi”. Přestože Jaruška má původem blíže k vesnici (ať mi to štítaráci prominou), pravdu mám já. Dostáváme se k číslu 18, kde máme do plnit slovo k přídavnému jménu cukrová.
“Vata,” prohlašuji.
“Řepa,” oponuje Jaruška.
Původ se nezapře. Jelikož Marian je z města, správně je vata. Poté zjišťujeme, že písmeno CH pro Mariana neexistuje, ale je nahrazeno dvěma písmeny C a H. Po pěti minutách máme vyluštěny asi dvě třetiny doplňovačky, ale dál nám to nejde. Například ne a ne si vzpomenout, jak se řekne ušlechtilý kůň na čtyři.
Účel světí prostředky. Obracíme stránku a luštíme druhou doplňovačku. Jelikož tajenka bude evidentně stejná, doplňujeme chybějící písmena do té první. Opět však nevíme, jak se řekne ušlechtilý kůň na čtyři. Zbytek tajenky si domýšlíme a zde je výsledek:

HOSTINEC U LUTERŮ V RASOCHÁCH

Ještě pro pořádek luštíme šneka, kde se objevuje pokračování tajenky:

KTERÝ JE ASI 16 KM VZDUŠNOU ČAROU SEVEROVÝCHODNĚ OD KOLÍNA

Máme štěstí. V práci dělám s kolegou, který je z Rasoch a do práce jezdí autobusem přes Týnec nad Labem, takže tuším, kde Rasochy, které se nacházejí na okraji kolínského okresu, jsou. Jaruška má také určité tušení. Jezdí tam totiž na houby a na borůvky.
Luštění nám zabralo 10 minut. Vyrážíme směrem, kterým odjel Marian.

Ve stejnou dobu jako my jsou vysazeni také Šárka a Čert mezi Konárovicemi a Jelenem. Vyrážejí do Jelenu, kde luští doplňovačku a pak se orientují podle jízdního řádu. Protože vědí, kde Rasochy hledat, snadno určují výchozí směr Domanovice, Týnec nad Labem, Rasochy.

19.41

Vysazeni jsou Helča a Tom nedaleko Býchor. Po vyluštění zprávy se vydávají do Němčic.

19.46

Ocitáme se na křižovatce s hlavní silnicí z Kutné Hory do Přelouče. Je zde autobusová zastávka, a tak čerpáme další informace. Dozvídáme se, že poblíž je Záboří nad Labem. Potřebujeme se dostat do Týnce, kde je most přes Labe. Jenže kudy se tam jde? Vlevo je Kutná Hora, vpravo Přelouč a rovně cesta nevede. Chvíli zvažujeme a pak se rozhodujeme pro cestu vpravo, tedy na Přelouč.

19.50

Šárka a Slon jsou vysazeni mezi Němčicemi a Jestřabí Lhotou. Vyluštili zprávu a vydávají se rovnou za nosem, v tomto případě za Avií, protože Rasochy jim nic neříkají.

20.00

Janinka a Herouš jsou vysazeni nedaleko Ohař. Po vyluštění zprávy se vydávají do Jestřabí Lhoty.

20.01

Jsme v Kobylnici a za chvíli poprvé jásáme, protože je zde odbočka do Záboří nad Labem, pouhé 3 kilometry. Směr je jasný, pokračujeme dále.

20.10

Vysazeny jsou Ještěrka a Lucie. Vyluštily zprávu a vydaly se za jedinými světly, které viděly. Došly do Dobšic, zde se otočily a vyrazily zpět.

20.20

Další výsadek tvoří Káťa a Dáša. Po vyluštění zprávy vyrážejí za světlem a došly do Žehuně. Zkoumají autobusovou zastávku a zjišťují velké kulové. Vydávají se tedy po silnici na Choťovice.

20.22

Šárka a Čert jsou v Bělušicích a odbočují do Krakovan.

Šárka a Slon procházejí Jestřabí Lhotou, kde je rušno, protože je tam diskotéka. Když vyšli z vesnice, ruch diskotéky vystřídal hlahol Janinky a Herouše, kteří jsou slyšet na kilometr dopředu. Šárka se Slonem se schovávají do pole a nechávají je projít okolo. Pak pokračují dál, zatímco Janinka a Herouš jdou do Jestřabí Lhoty a odtud do Němčic.

20.30

Jsme v Záboří nad Labem a neomylně se blížíme k Týnci.

20.31

Helča a Tom dorazili do Němčic. Zde nenacházejí nic zvláštního a pokračují tedy na Týnec nad Labem.

20.32

Kuba a Ještěr jsou vysazeni u Běrunic. Po vyluštění zprávy se vydávají na cestu směrem k silnici Poděbrady - Chlumec nad Cidlinou.

20.45

Poslední výsadek tvoří Bobr a Honza, kteří se ocitli v Lišicích. Je tu tma, na autobusové zastávce není nic. Berou zavděk každou možností získat informace a v telefonní budce listují v telefonním seznamu. Mezitím k budce přijel chlápek na kole a když viděl, že je obsazeno, zapálil si cigaretu a čekal. V telefonním seznamu se nic zajímavého nevyskytuje, a tak se Bobr a Honza vydávají do Chlumce nad Cidlinou.

20.53

Dorazili jsme do Týnce nad Labem. Přecházíme přes Labe a vydáváme se do kopce směrem na Chlumec nad Cidlinou. Jaruška tuhle silnici zná, a tak navrhuje zkratku úzkou uličkou přímo do kopce. Je zde značka jednosměrné ulice a nic tu nejezdí. Stoupáme do prudkého kopce a náhle ulice plynule přechází ve schodiště. Není mi jasné, kudy se z téhle jednosměrné pasti dostávají auta ven. A nebo jsem se přehlédl, což je pravděpodobnější.
Zkratka funguje, po schodech se dostáváme přímo na náměstí. Po takové námaze je třeba se občerstvit, a tak oba šátráme v batůžkách po perníku. Shodou okolností oba vytahujeme stejný perník. To, že za chvíli oba stejně u jídla funíme, už není shoda okolností, ale skutečnost, že stále jdeme do kopce.

21.05

Šárka a Čert jsou v Krakovanech. Šárka je mírně vyděšená z jednoho ptáka, který se ukrýval na stromě a nečekaně pípl, když šli okolo. Odbočují na Chlumec nad Cidlinou a mají dobrou náladu, protože cíl je blízko. Vytahují jablko, zakusují se do něj a dále zvyšují již tak poměrně vysoké tempo.

Janinka a Herouš procházejí Němčice a pokračují do Bělušic.

Káťa a Dáša jsou v Choťovicích. Na konci vesnice se k nim připojuje kamarád pes. Nejdříve mu říkají Ferda. Za vesnicí projelo okolo nákladní auto a zastavilo asi 200 metrů od nich. Vylezl z něj nějaký chlápek a volal na psa:
“Žolíku!”
Káťa s Dášou se ze škarpy vyhrabaly ven a začaly prchat. Jenže Žolík pelášil za nimi. Zatímco Káťa chtěla zdrhnout, Dáša ji přemluvila, aby se se psem vrátily zpět. Vyběhly tedy zpátky, ale pes zůstal na místě a nechápavě na ně zíral. Páníček zatím nasedl do auta a odjel. Žolík se tedy přidal k děvčatům.

21.13

Helča a Tom pokračují z Bělušic na Krakovany a cestou načínají první balíček rozinek.

Šárka a Slon jsou v Polních Chrčicích, kde jsou náhle donuceni prchat před Lucií a Ještěrkou. Zatímco Šárka a Slon pokračují dále na Domanovice a Radovesnici II, Lucie a Ještěrka jsou dezorientovány a vydávají se do Ohař.

21.28

Jsme v Krakovanech a pokračujeme dále na Chlumec. Jaruška se rozpomíná, kde rostou houby a kde borůvky. Povídáme si o všem možném, koho můžeme, toho zdrbneme. Zatím na okolních polích svítí světla. Tma netma, zemědělci orají, až se za nimi práší.

21.30

Kuba a Ještěr dorazili do Lovčic a dále pokračují do Chlumce nad Cidlinou. Nedlouho po nich tudy procházejí Bobr a Honza.

21.33

Šárka a Čert procházejí Uhlířskou Lhotou. Za ní se vydávají přímo přes pole za světly Rasoch. Hostinec je táhne.

21.38

Jede auto.
“Tady je to mělký!” křičí Dáša a skáče do škarpy.
Vzápětí leží mezi kopřivami metr pod Káťou a volá o pomoc:
“Zvedni mě, mě to hrozně pálí!”
Není to snadné, protože Káťa trčí jednou nohou ve strouze. Když Káťa Dášu zachránila, pokračovaly dále i s Žolíkem do Žiželic.

21.52

Ještěrka a Lucie v Ohařích usoudily, že Slon s Šárkou asi věděli, kam jdou, a tak odbočují na Domanovice a Radovesnice II.

21.57

Šárka a Čert dorážejí do cíle naprosto vyčerpáni. Posledních 300 metrů se přesunovali během, protože si dali závazek, že dobudou cíle ještě před 22. hodinou. Podařilo se.

22.00

Helča a Tom jsou v Krakovanech. Odbočují na Božec. Po rozinkách přišel na řadu tvrdší kalibr. Rohlík.

Janinka a Herouš míří z Bělušic do Krakovan.

22.05

Je to krásný pohled. Před námi je odbočka s cedulí Rasochy 1 km. Nálada je skvělá, přidáváme do kroku. Čeká nás teplo a gulášek.

22.10

Helča a Tom se dostali do Božce a náhle nastalo velké osvícení. Jdou špatně! V Krakovanech od bočili příliš brzo. Oba se naráz obracejí a jdou zpět.

Káťa a Dáša dorazily do Žiželic a pozorují spoustu mládeže. V kulturáku je zábava. Nakoukly tam a rozhodly se tu nezůstat. Jdou dále do Hradišťka II

22.22

Jsme v cíli jako druzí. U jednoho stolu sedí Šárka, Čert, Marian, Kosa a Koza a uznale nám tleskají. Nicméně Čert má radost, že byli o 25 minut rychlejší než my.
Poseděli jsme, popili a když dlouho nikdo nešel, šli jsme si zahrát kulečník. Některým to šlo podezřele dobře, zřejmě často trénují.

Šárka a Slon v Radovesnici našli jakýsi naváděcí plakát, zvoucí na diskotéku do Rasoch. Nechce se jim zacházet po silnici přes Hradišťko, a tak podle tohoto plakátu zkoušejí zkratku přes les.

22.50

Helča a Tom bloumají po Krakovanech a přemýšlí, kudy dál. Tom poznává místní hospodu. Kde ale ty Rasochy hledat, když Marian neuvedl okolní vesnice? Plni těchto úvah potkávají Janinku a Herouše.

23.00

Kuba a Ještěr jsou v Chlumci nad Cidlinou a odtud pokračují směrem na Kolín a Týnec nad Labem.

V Chlumci jsou i Bobr a Honza a pročesávají autobusové i vlakové nádraží. Nikde ani zmínka o Rasochách. Kde ta díra může být? Po neúspěšném hledání se vydávají směrem na Kolín.

Zatím v té díře zvané Rasochy je dobrá nálada. Přišel čas dobrého Marianova guláše.

V Radovesnici se Ještěrka a Lucie dovídají, že do Rasoch je to přes les kousek. Jenže zkoušejte to v noci. A tak se děvčata vydávají po silnici přes Lipec a Božec do Krakovan. V lese je naprostá tma a oběma po třech hodinách společné chůze už došly diskusní příspěvky.
“Kdyby ti necinkaly klíče v batohu, tak ani nevím, že tady jsi,” konstatuje Lucie.
Blíží se půlnoc a chůze okolo hřbitova halícího se do mlhy také na odvaze nepřidá. Ale přidá na rychlosti.

23.20

Uhlířskou Lhotou procházejí Janinka a Herouš a vzápětí Helča a Tom. Jdou stále rovně, i když nevědí kam, ale intuice jim napovídá, že správně. Pak si Tom uvědomil, že tuhle cestu už jednou šel. Před dvěma roky byl vysazen u Rasoch a šel do Býchor. Proklíná svoji děravou paměť a tluče se do hlavy. Aby se vzpamatoval, tlačí do hlavy další balík rozinek.

Káťa a Dáša v Hradišťku odbočují na Týnec nad Labem.

23.45

Janinka a Herouš dorazili do cíle značně zmoženi, ale veselí až až.

23.46

Helča a Tom jsou v cíli a jsou s průběhem akce očividně spokojeni.
“Helča byla naprosto perfektní, protože věděla, kde jsme,” prohlašuje Tom a dodává: “Tolik rozinek, 0,3 kg, jsem v životě nesněd.”
“S Tomášem se šlo bezvadně, celou cestu mi něco vypravoval, moc jsme se nasmáli. Hodnocení celé akce kladné,” uzavírá Helča a oba se jdou občerstvit.

Káťa a Dáša jdou lesem a najednou zastavuje auto a jeho osádka se ptá:
“Kudy na Hradec?”
“My to tady neznáme,” odpovídá Dáša, “my nejsme zdejší.”
Není divu, že osádka vozu se tváří překvapeně.
Za lesem děvčata nacházejí jako zjevení ceduli Rasochy 1 km. Zatancovaly si radostí polku a jako kulturní lidé jdoucí do kulturního zařízení si oblékly šaty, obuly lodičky a hurá do hospody.

0.15

Kuba a Ještěr procházejí Levínem, pod ním však odbočují z hlavní silnice na Žiželice. Stejnou chybu po chvíli udělali i Bobr a Honza.

Ještěrka a Lucie jsou v Krakovanech a pátrají po správném směru. Konečně se dostávají na hlavní týneckou silnici a vydávají se na Chlumec nad Cidlinou.

0.24

Šárka a Slon dorazili do cíle. Zkratka přes les se neobešla bez bloudění, ale nakonec zdárně Rasochy našli. Slon si stěžuje, že Marianův otevírací patent nefunguje. Čert se připojuje.
“Mně se to povedlo až u páté obálky,” přiznává Marian.

0.41

Káťa a Dáša dorazily do cíle v šatech a lodičkách a rázem jsou středem pozornosti celé hospody. Není divu, zde takováto zjevení nebývají zvykem.

Ještěrka a Lucie jsou v Uhlířské Lhotě a mají obavy, že jdou zase někam jinam. Rasochy jsou stále v nedohlednu.

0.45

Kuba a Ještěr jsou v Žiželicích, přemýšlejí kudy dál a nakonec obrací a volí cestu do Hradišťka. Po chvíli potkávají Bobra a Honzu, kteří jdou proti nim. Kuba a Ještěr jim sdělují, že v Žiželicích nic zajímavého není. Bobr a Honza se také obrací a všichni společně jdou do Hradišťka.

1.00

Jako zjevení působí směrovka Rasochy 1 km. Ještěrka a Lucie jásají tak, že to muselo být slyšet až v Rasochách.

1.22

Ještěrka a Lucie jsou v cíli dost zmožené, ale šťastné, že to mají za sebou. Vrhají se na guláš a pak na šipky. Zábava pokračuje.

1.30

Kuba, Ještěr, Bobr a Honza jsou v Hradišťku II., ale stále mají utkvělou představu, že cíl je vpravo od nich. Odbočují tedy přes Rozehnaly do Radovesnice II.

2.45

V Radovesnicích se konečně objevuje první zmínka o Rasochách, plakát zvoucí na diskotéku. Jenže kdo se v tom má vyznat.
“Čert ví, kde to je,” hodnotí Bobr situaci.
Má pravdu. Čert to věděl, ale oni ne a pokračují tedy přes Lipec a Božkov do Krakovan.

Hostinec U Luterů v Rasochách zatím pomalu utichá, ukládáme se ke spánku na pódium sálu. První usnul Marian a pak už nikdo, protože Marian začal chrápat tak silně, že málem spadla hospoda. Když se nám podařilo ho různými prostředky utišit, mohli jsme konečně usnout i my.

4.30

Naše nešťastná čtveřice bloumá po Krakovanech a konečně nachází jízdní řád autobusu Kolín - Rasochy. Vydávají se tedy směrem na Chlumec nad Cidlinou. Ještěr má problémy s chůzí a Kubovi také není nejlépe.

5.00

V Uhlířské Lhotě se tragédie této čtveřice ještě prohlubuje, protože odbočují do Hlavečníku. Krize se dostává do vrcholného stádia. Kubovi je zle a Ještěr se plouží s dřevěnýma nohama podél krajnice. Už dávno prakticky nekomunikuje.

6.00

Naše čtveřice se dohrabala do Hlavečníku a zde konečně objevuje směrovku Rasochy. S Kubou ještě cloumají žaludeční křeče, zatímco se již rozednívá. Ještěr nabírá ke strhujícímu finiši a po jedné noze se řítí šnečí rychlostí k hostinci U Luterů.

6.50

Kuba, Ještěr, Bobr a Honza dorazili do cíle. Ještěr se zhroutil na práh a pláče štěstím. Uvnitř si všichni klidně pochrupují.
“Vstávejte, vy darebáci,” probral se Ještěr z němoty a dál hlasitě nadává, že všichni už spí, zatímco oni se plahočí cestou necestou.
Když se mu podařilo všechny vzbudit, uklidnil se a uložil se ke spánku. Stejně udělali zbylí tři cestovatelé.

Ty tam byly ráno veškeré útrapy z probdělé noci. Zůstaly jen vzpomínky, případně noční můra, jak u koho. Ale to už k Návratu patří zcela neodmyslitelně. Někdo to zkrátka musí odnést, aby bylo na co vzpomínat, jinak to nemá tu správnou úroveň. Jen ať je to proboha někdo jiný, než já. Tak zní všeobecné přání všech účastníků všech akcí Návrat.

Konec dobrý, všechno dobré. Všichni došli do cíle, takže nikoho nepohřešujeme. Jediným pohřešovaným této noci je vlastně pes Žolík. Proto jedeme Kosovou Avií přes Choťovice, kde psa vracíme zpět jeho majiteli.
11. ročník je tedy minulostí a můžeme se těšit zase za rok.

Úvodní stránka | Tabulka s výsledky 11. ročníku | Cookies |