|
„Po stopách historie“ 14. ročník - 8. října 1999 V půlce září ohlásil Marian konání 14. ročníku akce Návrat v termínu 8. - 9. října. Jenže se trefil přímo do výpravy. Pak vyšlo najevo, že Blonďák mu nahlásil špatně termíny výprav. Marian tedy posunuje konání akce o týden vpřed na noc ze soboty 2. na neděli 3. října. Sraz je v 18:30. Kosa má prý problémy s avií i se sebou, takže se pojede osobními auty. Finanční požadavky jsou 30 Kč na benzín, 50 Kč pro případ ztroskotání. Co z toho vyplývá? Těžko říct, indicie letos nejsou, jen Slon tvrdí, že něco tuší. V sobotu 2. října v 18:30 se v klubovně scházejí účastníci 14. ročníku akce Návrat. Marian vybírá peníze a občanky a tváří se, že letos se dvojice budou losovat. Někteří to schvalují, někteří jsou proti, ostatním je to celkem jedno. Kosa i jeho avia jsou nakonec v pořádku, navíc je tu se svojí avií i Čert s Kozou jako navigátorem, takže se nebudeme mačkat a vše půjde rychleji. Marian si nás shromažďuje venku a tam určuje, kdo pojede s Čertem a kdo s Kosou. Vydáváme se na cestu. Kosova avia má opravenou plachtu. Bohužel, protože pod ní netáhne a tím pádem se špatně větrá. Marian Kosovi naviguje a chystá obálky výsadků. V obálkách je mimo jiné také zpráva o cíli cesty, která vypadá takto: „Ó moji milí bratří a synové i muži země české. Nezapomenu nikdy, že jsem z vašeho plemene. Proto nechci od vás odejíti tak daleko, abyste nevěděli vy o mně a já o vás. Dám vám znamení, abyste věděli, v kterých končinách zarazíme. Třetího dne po našem odchodu vystupte na Říp, ještě než denice vyjde. Já té chvíle zapálím v lese veliký oheň, a kde uzříte blesk ohně a dýmu kouření, tam znejte mé osazení.“ Když pak řečeného dne před úsvitem vstoupili na temeno Řípu a kolkolem se rozhlíželi, spatřili mezi východem a polednem v mlhavé dáli rudou záplavu, pronikající hustým šerem, po nebi rozlitou. Jak se rozednilo, viděli v těch stranách černavé mraky pod zářícím nebem, to dým nesmírného ohně, jejž vojvoda s čeledí svou zapálil. V těch místech také Lech zůstal a hned počal brad stavěti, jejž velikými valy osypali a od toho kouření prý Kouřim nazvali. Alois Jirásek, Staré pověsti české Takže už víte, kam máte jít, i když neuvidíte na obzoru mohutnou zář a dýmy veliké. Vaším cílem je velký balvan nebo spíše skalka nazývaná Lechův kámen, který leží na žluté turistické značce vedoucí z města na vrchol hradiště. Zde zavěste na blízký keř koženou známku s písmenem vašeho výsadku a obraťte své kroky do města a hledejte hospodu kam chodili starý a prostřední Bajza hrát kulečník ve filmu Bylo nás pět. Restaurace se v reálu jmenuje Sokolovna a zde bude vašemu putování konec a i čas se zde zastaví. Také jste nalezli v obálce kartičky na památku a stravenky, které si proměníte ve výše uvedené krčmě. Šťastnou cestu přejí Marian + Kosa + Čert
O naši dezorientaci se Kosa stará důkladně. Najíždí na kolínský kruhový objezd a dobrých pět minut nás po něm vozí. Pak odbočuje stranou, objíždí blok domů a znovu na kolotoč. Hrozně nás to baví. Když konečně vyjíždíme jedním směrem pryč, je nám úplně jedno jakým, hlavně že už se to netočí. 19:52 Čert má na starosti bližší polovinu výsadků. Ten první tvoří Lucie a Vejďa. Jsou vysazeni nedaleko Chocenic. 20:01 Dáša a Lenka jsou vysazeny uprostřed pustiny. Kde nic, tu nic. Vydávají se z kopce dolů. 20:06 První výsadek z Kosovy avie tvoří Anča a Janinka. Slon vykukuje ven. „Jé, já jsem něco viděl!“ hlásí. „Zalez!“ zahání ho dovnitř Marian. Slon viděl červená světla českobrodských vysílačů. Jeho teorie o cíli na Brécově chatě ve Lštění dostává povážlivé trhliny. Janinka a Anča oba vysílače také zaregistrovaly. „Tudy nechoďte,“ radí Kosa, „tam byli ožralové.“ Avia odjíždí a zanechává je na úzké asfaltové silnici samotné. Po chvíli nacházejí ukazatel Chrášťany 2 km. Jdou tedy tam. 20:08 Vysazeni jsou Čombe a Mejla na kopci u Cerhenic. Orientují se v terénu především pomocí právě projíždějícího osobního vlaku na trati Praha - Kolín. Vydávají se do Plaňan. 20:20 Další výsadek tvoří Šárka a Tomáš. Jejich první styk s civilizací je na místě, kde se všichni stejně nakonec setkáme - na hřbitově. Pomocí hřbitova se orientují a vyrážejí správným směrem na Přistoupim. 20:27 Je tu výsadek z Čertovy avie - Jaruška a Kesťa. Vydávají se k nejbližší vesnici. 20:30 Šárka a Tomáš jsou v Přistoupimi. Další kontakt s civilizací a zorientování podle jízdního řádu. Překvapuje vzdálenost 19 km do Kouřimi. Lucie a Vejďa jsou v Libodřicích a protože Vejďa to tady zná, jak své boty, vydávají se přímo zkratkou přes pole do Dolních Chvatlin. To sice nebyl zrovna nejlepší tah, protože přes Bošice by to bylo mnohem blíž, ale dělá to aspoň dobrý dojem. Dáša a Lenka jsou ve Velimi, ale tam se jim to nezdá. Po zralé úvaze se vracejí zpět, odkud přišly. 20:34 Slon a Blonďák jsou vysazeni u obce Truba nedaleko Kostelce nad Černými Lesy. Blonďák jakožto studovaný historik zná Kouřim velice dobře a tak plni optimismu vyrážejí do Kostelce. 20:35 Káťa a Ještěrka jsou vysazeny u Žher. Kudy teď? Jdou si tedy odskočit a kudy to teče, tam jdou, tedy z kopce. 20:45 Vysazeni jsou Sysel a Tom. Všechna světla jsou hrozně daleko. Vydávají se neurčitým směrem přes pole, ale pak se raději vracejí na silnici. Nicméně je tento výlet stál asi 1 km. Jaruška a Kesťa jsou v Tatcích. Nacházejí se na silnici 334, která vede přímo do Kouřimi. Směrovka hlásí 12 km. Slon a Blonďák jsou v Kostelci nad Černými Lesy. A zde se dopustili osudové chyby, protože se příliš spolehli na svoji paměť. Místo na Zásmuky se vydali směrem na Český Brod. Zatím o tom nevědí. Janinka a Anča pozorují, že se k nim blíží velké auto, vypadá jako Čertovo. Skáčou do příkopu a koukají, kdo to jede. Byl to Čert, který se vrací do Kolína. O chvíli později Janinka a Anča procházejí Chrášťany. 20:52 Je tu předposlední výsadek. Ven jde Martina a já. Marian nám předává obálku a avia odjíždí. Všude kolem nás je tma a pusto jen v dáli na obzoru jsou vidět světla civilizace. Začátek je vždycky nejtěžší a mnohdy rozhoduje o výsledku. Loni jsem se o tom přesvědčil, když jsme vyrazili na druhou stranu a pak to horko těžko doháněli. Přemýšlíme co s tím, ale není podle čeho se rozhodnout. Obloha je zatažená, fouká vítr. „Nevíš jakej směr větru hlásili v předpovědi
počasí?“ Nakonec jsme zvolili směr, ve kterém byla v dálce vidět světla. 21:00 Poslední výsadek tvoří Ještěr, Zbyněk a Honza. Jsou vysazeni nedaleko Výžerek a vydávají se do Nučic. Šárka a Tomáš jsou ve Kšelech. Radostná zpráva, jdou správným směrem. Rozhodují se, že ve 21:30 si dají svačinu. Jaruška a Kesťa procházejí Skramníky. Pořád rovně za nosem, je to nuda. Těsně před nimi jsou Káťa a Ještěrka. Do Kouřimi pouhých 10 km. Lucie a Vejďa si na nudu nestěžují. Z Dolních Chvatlin pokračují opět přes pole na křižovatku Svojšice - Zásmuky, Horní Chvatliny - Mlékovice. 21:07 Sysel a Tom jsou v Konojedech, ale nic jim to neříká. Směr Oleška je jim však už známý, takže vpřed. 21:08 Došli jsme do Nučic. Na křižovatce nás vítá směrovka Kouřim 9 km. Že by to bylo až takhle jednoduché? Křižujeme silnici Kostelec nad Černými Lesy - Uhlířské Janovice a pokračujeme dále. 21:15 Čombe a Mejla jsou v Plaňanech a pokračují na Kouřim přes mimoúrovňovou křižovatku se silnicí Praha - Kolín. Janinka a Anča dorazily na křižovatku se silnicí Kolín - Praha. Směrovka ukazuje Kolín 19 km, Praha 37 km, Lipany 2 km. Lipany jsou nejblíže, takže jdou tam. 21:22 Nučicemi procházejí Ještěr, Zbyněk a Honza. Cedule ukazují jasně směr Kouřim, vydávají se za námi. Ještěr cítí příležitost a přidává do kroku. 21:30 Káťa a Ještěrka si v Chotouni dávají na zastávce pauzu na svačinu a tu kolem procházejí Jaruška a Kesťa. Slon a Blonďák na křižovatce před Krupou zjišťují svůj omyl a odbočují na Svatbín. Lucie a Vejďa jsou v Mlékovicích a pokračují do Toušic. Dáša a Lenka došly k hlavní silnici. Očekávají ukazatel Kouřim, ale mají smůlu. Jsou tu jen dva směry. Kolín a Praha. Po zralé úvaze se vydávají na Prahu. Sysel a Tom jsou v Nučicích a zde už je ukazatel Kouřim. Pokračují do Olešky. 21:41 Procházíme Oleškou a křižujeme hlavní silnici Praha - Kutná Hora. Ukazatel hlásí Kouřim 6 km. Vše probíhá skvěle, nálada je výborná. Po chvíli však dochází k neobyčejnému jevu. Těžko tomu lze uvěřit, ale aniž jsme si toho všimli, podklouzla pod námi celá zeměkoule a jakýsi neznámý jev s námi smýkl prostorem. Zkrátka na křižovatce těsně za Oleškou nacházíme ukazatel Kouřim 7 km. Země je kulatá zpívá Pepa Nos. Kdo jde pořád dopředu, octne se vzadu. V kopci nad Oleškou se náhle vedle nás objevují tři mlčenlivé postavy. Ještěr, Zbyněk a Honza si to rázují k cíli takovým stylem, že na nás na chvíli padá deprese z toho, že budeme poslední. Ale co, my si to aspoň na rozdíl od nich užijeme. 21:45 Čombe a Mejla jsou v Žabonosech a jdou přes devatero železničních přejezdů na Kouřim. 21:50 Šárka a Tomáš jsou ve Hřibech, ale slíbenou svačinu ještě neměli. K té dochází až teď. Nacházejí červenou turistickou značku, která vede přes pomník bitvy u Lipan do Kouřimi. Po červené se však nevydali, protože ji ztratili a museli ji hledat. Napojili se na silnici, o níž se domnívali, že po ní červená značka vede. Po deseti minutách chůze v prudkém větru je však naděje začala opouštět, když tu se červená značka objevila. Jaruška a Kesťa přecházejí hlavní silnici Praha - Kolín. Kouřim se nezadržitelně blíží. Káťa a Ještěrka jsou asi 15 minut za nimi. 22:00 Lucie a Vejďa jsou v Toušicích a odtud už je do Kouřimi kousek. Slon a Blonďák prošli Svatbínem a už vidí ceduli Kouřim 9 km. Striktně se drží silnice a do experimentů se nepouštějí. Janinka a Anča procházejí Lipany. Směr Kouřim je jasný. Přes Borek a Třebovli - Hlaváčovu Lhotu. 22:05 Dáša a Lenka jsou v Žabonosech. Konečně ukazatel Kouřim. Ještě 6 km. 22:09 Jsme v Králce. Před námi rázují ti tři šílenci a pomalu mizejí z dohledu. Sysel a Tom jsou v Olešce. Blížící se Kouřim je popohání. 22:15 Hned za Králkou je Bulánka. Martina předčítá ještě jednou Marianovu zprávu, abychom se správně naladili na závěrečnou etapu. Na Lechově kameni jsem kdysi byl, ale pamatuju si jen, že je to na kopci. Ani si vlastně nejsem jist, jestli to byl Lechův kámen. Jaruška a Kesťa jsou v Třebovli. Z dlouhé chvíle tuto obec překřtili na Tři koule. 22:31 Šárka a Tomáš došli do Lipan, ale kupodivu minuli pomník, což je velmi mate. Dále pokračují podle silničního značení. Do Kouřimi by to měly být 4 km. Nastává však velké zmatení. Vidí velký Kolín, ale jestli je to Kolín, tak … Je to Borek, ale tam před chvílí byli. 22:33 Káťa a Ještěrka došli do Třebovle a s blížící se Kouřimí dobrá nálada narůstá. Ještěr, Zbyněk a Honza jsou v Molitorově. Ještěrovi dochází dech a stěží klukům stačí. Inu, už není nejmladší … 22:40 Šárka a Tomáš jsou v Třebovli - Hlaváčově Lhotě a věří, že se blíží k cíli. Začíná tu být tlačenice. Ještěr, Zbyněk a Honza dorazili do Kouřimi a pátrají po Lechově kameni. Sysel a Tom procházejí Králku a Bulánku. 22:42 Jsme v Molitorově. Martina se před chvílí přiznala, že ty boty má na nohách teprve potřetí, přičemž poprvé a podruhé je měla na nohách tak pět minut, a že má odřený malíček. 22:45 Jaruška a Kesťa jsou v Kouřimi. Mají radost, ale předčasnou. Žlutou značku sice nacházejí, ale vzápětí ji zase ztrácejí. 22:47 Slon a Blonďák jsou v Králce a pokračují dále na Molitorov. 22:48 Martina začíná docela výrazně pajdat, ale naštěstí je tu Kouřim. A teď žlutou značku. Jenže to se lehce řekne. Všímám si směrovky vpravo Skanzen 200 m. Co kdyby vedla žlutá tam? Mohlo by to být kratší než přes náměstí. Vydáváme se tedy z kopce ke skanzenu, ale tam je pouze červená značka. Zklamáni jdeme na náměstí. Do Kouřimi se dostaly Janinka a Anča. Trochu to tady znají, takže by neměl být velký problém najít Lechův kámen. Větší problém dělají ty davy lidí, které tady pobíhají a když se před nimi chcete skrývat, tak je to velmi náročné. 22:50 Lucie a Vejďa jsou také v Kouřimi. Lucie popohání Vejďu, který zdržuje. Přímo u cedule Kouřim musel na velikánskou stranu. 22:55 Dáša a Lenka dorazily do Kouřimi. Nacházejí směrovku Lechův kámen 1,5 km. 22:57 Ještěr, Zbyněk a Honza jsou u Lechova kamene a zavěšují známku. 23:00 V Kouřimi jsou i Káťa a Ještěrka a začínají se soustředit na hledání žluté značky. 23:07 Došli jsme na náměstí. Cestou jsme žádnou Sokolovnu neviděli, ale předpokládám, že bude na náměstí. Moji domněnku posiluje i to, že opět vidíme Ještěra, Zbyňka a Honzu, kteří už míří do cíle. Na nás však čeká ještě putování k Lechovu kameni. Jaruška a Kesťa už zase žlutou značku našli a dorazili pod skálu a zahlédli na stromě, že žlutá značka odbočuje. Ale kam? Šipka ukazuje neurčitým směrem, každopádně ale nahoru. Tak tedy vpřed. Obětavě se drápají po skále nahoru. Před chvílí byly u kamene Janinka a Anča. Teď se maskují u skály před ostatními, ale marně. Jaruška a Kesťa na ně při svém bloudění šlápli. Lucie a Vejďa jsou u Lechova kamene. Zavěšují známku a vracejí se zpět. Potkáváme je dole v údolí pod skálou. Přecházíme potok a jdeme dále po asfaltu, když tu mě upoutá svit baterky na skále nad námi. To bude určitě někdo z našich a hledá Lechův kámen. Skutečně jsou to Jaruška a Kesťa, kteří se vyškrábali nahoru na skálu a teď marně hledají cíl. Svítím si okolo a vidím na stromě, že žlutá odbočuje vpravo. Ale kam? Pátráme v okolí i pod skálou a nakonec nacházíme stezku vpravo do kopce. Za námi se ozývají známé hlasy a svítí zapalovače. Káťa a Ještěrka, obě bez baterky, se vydávají za námi. 23:15 Sysel a Tom jsou v Kouřimi, ale znejistěli nad Lechovým kamenem. Jdou tedy na náměstí, protože tuší, že nejbližší značka bude zde. 23:17 Do Kouřimi dorazili Slon a Blonďák. Tady už to znají a tak se vydávají rovnou k nádraží a odtud přes pole přímo k Lechovu kameni. 23:18 Kouřim. „Ale jen pasivně,“ dodává Šárka. Teď s Tomášem hurá na Lechův kámen, ale kde to je? Stejně se ptáme i my. Vylezli jsme na kraj louky nad Kouřimí a nevidíme nic. „Konečně si vyzkouším osud,“ jásá Martina Šel bych vpravo, ale čekám jak to dopadne. „Máme jít vpravo?“ Oddechl jsem si a pokračujeme po mezi. Je tu vyšlapaná stezka a to nám dává naději. 23:20 Lucie s Vejďou a Janinka s Ančou dorazili do cíle. 23:22 Konečně Lechův kámen. Káťa a Ještěrka už jsou u něj a hledají onen keř na zavěšení placky. Nemají však baterku a zapalovače přece jenom okolí příliš neosvítí. Teď je jim moje baterka dobrá. Nacházíme společně keř, zavěšujeme známky a hurá dolů. Káťa a Ještěrka nám chtějí utéct. Nechceme se přerazit a volíme raději pomalejší tempo. Cesta je zrádná. Cestou míjíme Jarušku s Kesťou a Dášu s Lenkou. Jaruška zoufale vyzvídá, jestli jdou správným směrem. 23:27 Jaruška s Kesťou a Dáša s Lenkou jsou konečně u Lechova kamene, zavěšují známky a hurá do hospody. Potkáváme v úzkých městských uličkách Sysla a Toma. Sysel s Martinou se na sebe okamžitě vrhají a pošťuchují se. Člověk by jim těch 17 a 18 let nehádal. 23:29 Káťa a Ještěrka dosprintovaly do cíle. 23:30 Šárka a Tomáš jsou na náměstí, vidí zde kámen a hospodu. Už se těší, že je to ten pravý, ale není. Hledají tedy žlutou značku. Potkáváme je právě, když zběsile krouží kolem kostela. Zdá se, že nás ve své zoufalé snaze nevidí. Šárka a Tomáš nás sice viděli, ale mysleli si, že také bloudíme. Nakonec se jim povedlo žlutou značku najít a vydávají se po ní k Lechovu kameni Do Kouřimi dorazili také Čombe a Mejla a hledají žlutou značku. K Lechovu kameni dorazili Slon a Blonďák. Zavěšují známku a vracejí se po žluté značce do města. 23:32 Martina už se těší do hospody. Ne snad ani na občerstvení, které nám slibuje Marian, ale malíček bolí. Míříme rovnou k objektu, ve kterém svítí všechna okna, stojí u něj Kosova avia a navíc je tam napsáno, že je to hospoda Sokolovna. Jsme v cíli. Sysel a Tom zjišťují, že Lechův kámen není opravdu žádný kamínek, ale pořádný balvan. Pověsili známku, jdou zpět a hledají Sokolovnu. Tom nutí Sysla běžet. Sysel se vzpouzí, ale marně. 23:37 Jaruška s Kesťou a Dáša s Lenkou dorazili společně do cíle. 23:40 Slon a Blonďák jsou v cíli. 23:42 Sysel a Tom jsou v cíli. 23:45 Šárka a Tomáš to už chtěli v půlce výstupu vzdát, ale nakonec vytrvali a ke kameni dorazili. Odměnou je jim krásný výhled do okolí. Vydávají se tedy zpět a doufají, že budou do půlnoci v hospodě. Hodina duchů ještě není, ale už tu někdo straší. Ale nejsou to strašidla, jenom je vyděsili Čombe s Mejlou. 23:52 Čombe a Mejla dorazili k Lechovu kameni a zavěsili zde známku. 23:55 Šárka a Tomáš jsou v cíli. 0:02 Čombe a Mejla jsou v cíli. Všichni jsou tedy v cíli a pochutnávají si na guláši. Obsluhuje bývalý Průzkumník Fred, což byl také důvod, že cíl letošního Návratu byl právě zde. Loni Marian inzeroval dostihy, které se nakonec nekonaly. Letos tomu bylo jinak. Rozdíl pouhých 42 minut mezi 3. a 10. místem hovoří za vše. Trasa náměstí - Lechův kámen byla chvílemi nejfrekventovanější cestou v tomto městečku. Ohlasy na tento ročník byly různé. Převládal však názor, že by to příště chtělo něco náročnějšího, třeba zase někam na Moravu. V tom případě bych ale jisté osobě doporučil pořádně rozchozené boty.
|
