Stalo se klasikou, že měníme název závodu a letošní by se dal nazvat Sedm statečných a jedna nejstatečnější nebo taky Sněhurka a sedm trpaslíků, i když to je jiná pohádka. Každopádně předpovídané počasí zapůsobilo jak cedník a tak se do závodního hrnce dostalo společně s Verčou několik nejodhodlanější kluků. V komorní atmosféře se nemuselo nic dlouho řešit, všichni věděli do čeho jdou. Taky kapky deště nás začaly popohánět a krátce po dvanácté se startovalo. Plavecká část by se mohla jmenovat mražení. Nechtělo se mi věřit, že studená voda dokáže tak svírat hrudník, když člověk jede naplno. Naštěstí neplaveme žádné laufy a než zmrzneme, stačíme vylézt na břeh. Pod heslem, že déšť je nejlepší trenér se každý snažil na kole ujet co nejrychleji do lesa. Naštěstí z deště nezbylo nic, ale trať cyklistické části byla tradičně mokrá. Louky podle Bohuňovického potoka se zdály sjízdnější než obvykle, zato terénní vložka u Doutnáku byla masitá. Traktory tudy tahaly klády a zbylo po nich deset čísel tmavého smrdutého bahna. Běh na pořadí moc neměnil, protože se každý podle vlastního zhuntoval na kole. Vyhlašování výsledků probíhalo za slunečného počasí. Výsledné časy byly horší než v předešlých letech, ale rozestupy se zmenšili. A něco z drb klubu: Martin O. měl osm pádů na svém zbrusu novém kole. Béčko zakufroval a od Davídkova mlýna se vydal přes Nesměň. Černoch opět absolvoval ve svých závodních trenkách. Slušelo by se poděkovat vděčným divákům, Mejlovi za časomíru, Lucce, Ještěrovi a Černochovi za fotky. Tom |
