Za divokou vodou

Podívat se na sjezd Vavřineckého potoka je již tradiční podzimní výprava. Letos jsme se sešli ve velmi hojném počtu. Ráno byl sraz jako obvykle na nádraží, jen čas 8:15 se leckomu zdál příliš brzký. Jízda vlakem rychle uběhla a již pěší cestou na tábořiště bylo k vidění spousta vodáků, kteří se připravovali na sjez. Po příchodu na tábořiště jsme už všichni měli hlad a tak jsme začali péct buřty. Aby nám po vydatném obědě trochu slehlo, následovala procházka, kterou nám zpestřilo pár dešťových přeháněk a pozorování vodáků. Asi nejoblíbenější aktivitou výpravy bylo stavění lesních městeček. Následkem toho zůstalo v lese nad táborem k vidění několik velmi pěkných a náročných staveb. Po prohlídce a vyhlášení nejlepšího městečka, kde byla postavena i naše klubovna, jsme si zahráli pár bojovnějších her. Obdiv patří zejména nejmenším táborníkům, kteří bojovali opravdu s vervou. Pak už bohužel nastal čas odjezdu domů. Ve vyhřátém autobuse většinu přemohla únava a cesta domů se nesla v duchu pospávání. Na nádraží už si každý našel svoje rodiče a výprava byla u konce.