Sešli jsme se v 9:05 v klubovně. Vzhledem k názvu, začala výprava vcelku tajemně.
Rozdělili jsme se do tří skupin. První skupinu utvořili děti do 10 let, další skupinku pak děti od 11 do 15 let, a v poslední skupině byly instruktoři a vedoucí. S Vlkem jsme odhalili část skrytého názvu. Půjdeme na výpravu Siamských Dvojčat! A abychom šli jako siamská dvojčata, vytvořili jsme ve všech skupinách nerozlučné dvojice. Nejmladší děti se spojily svázáním za ruce, starší děti pak svázáním za nohy. Louman a Gabča si vylosovaly pomyslného „černého Petra“, takže ony byly svázány za trup zády k sobě.
Když jsme byli připraveni na cestu, vydali jsme se za Vlkem vstříc dobrodružství. Všichni si velmi rychle zvykli na své siamské pouto. Obtížněji hledaly společný krok jen Gabča s Loumanem, jejichž chůze připomínala hopsavý tanec.
Společně jsme došli až do Polepského údolí k vodopádu, kde se naše siamská skupinka vyfotila. Tady jsme si dali i delší pauzu na jídlo. I zde zůstávalo pouto mezi dvojčaty pevné. Stejné to bylo i u her, které jsme v průběhu celé výpravy hráli.
V polepském údolí jsme prozradili celý název výpravy dosud skrytý do několika písmen (JRSVSDDPÚ) - Jubilejší Ročník Společné Výpravy Siamských Dvojčat Do Polepského Údolí.
Po chvíli dalšího dovádění jsme se pomalu přesunuli zpět do klubovny a rozloučili se pokřikem.
Rozdělili jsme se do tří skupin. První skupinu utvořili děti do 10 let, další skupinku pak děti od 11 do 15 let, a v poslední skupině byly instruktoři a vedoucí. S Vlkem jsme odhalili část skrytého názvu. Půjdeme na výpravu Siamských Dvojčat! A abychom šli jako siamská dvojčata, vytvořili jsme ve všech skupinách nerozlučné dvojice. Nejmladší děti se spojily svázáním za ruce, starší děti pak svázáním za nohy. Louman a Gabča si vylosovaly pomyslného „černého Petra“, takže ony byly svázány za trup zády k sobě.
Když jsme byli připraveni na cestu, vydali jsme se za Vlkem vstříc dobrodružství. Všichni si velmi rychle zvykli na své siamské pouto. Obtížněji hledaly společný krok jen Gabča s Loumanem, jejichž chůze připomínala hopsavý tanec.
Společně jsme došli až do Polepského údolí k vodopádu, kde se naše siamská skupinka vyfotila. Tady jsme si dali i delší pauzu na jídlo. I zde zůstávalo pouto mezi dvojčaty pevné. Stejné to bylo i u her, které jsme v průběhu celé výpravy hráli.
V polepském údolí jsme prozradili celý název výpravy dosud skrytý do několika písmen (JRSVSDDPÚ) - Jubilejší Ročník Společné Výpravy Siamských Dvojčat Do Polepského Údolí.
Po chvíli dalšího dovádění jsme se pomalu přesunuli zpět do klubovny a rozloučili se pokřikem.