Po několika dnech nepěkných dešťů se nám v sobotu ukázalo slunce, aby nedočkavým Průzkumníkům připomnělo, že je dnes správný den pro výlet a že neexistuje lepší den pro odhalování středověkých záhad. Jedna taková, která se nám připletla do cesty, se týkala záhadné bytosti Makadama Sionského. Jali jsme se proto z Kutné Hory, kde děj začínal, pokračovat po příběhu a po indiciích směrem ke zřícenině hradu Sion.
Vyrazili jsme proti proudu rozvodněné Vrchlice – kolem nádherného města Kutná Hora, podél pískovcových skal, skrz nespočet mlýnů a elektráren, přes mostky i tunelem. Tímto malebným údolíčkem jsme se dostali k nádherným vodopádům přepadů Velkého rybníka, a pak dále okolo vody až do Malešova. Skrz Malešov jsme se úspěšně propletli, a po malé zacházce konečně nalezli správnou cestu na Sion.
Zde jsme chvíli pobyli, ale bohužel nezajistili slíbený oheň. Vydali jsme se tak už jen na poslední etapu naší cesty. Až do Týniště na vlakovou zastávku jsme dorazili po chvíli. Odtud už jsme se motorákem svezli do Kutné Hory, odkud rychlíkem až do Kolína.
Naneštěstí, hlavní cíl výpravy jsme zcela nesplnili, konec příběhu Makadama Sionského stále leží zapomenutý někde mezi Písčitým vrchem a Sionem. Avšak věřím, že každý člen výpravy si výlet i tak užil alespoň stejně tak jako já, i když už se nikdy nedozvíme, na co přesně byla v povinné výbavě začleněna vidlička.
Vyrazili jsme proti proudu rozvodněné Vrchlice – kolem nádherného města Kutná Hora, podél pískovcových skal, skrz nespočet mlýnů a elektráren, přes mostky i tunelem. Tímto malebným údolíčkem jsme se dostali k nádherným vodopádům přepadů Velkého rybníka, a pak dále okolo vody až do Malešova. Skrz Malešov jsme se úspěšně propletli, a po malé zacházce konečně nalezli správnou cestu na Sion.
Zde jsme chvíli pobyli, ale bohužel nezajistili slíbený oheň. Vydali jsme se tak už jen na poslední etapu naší cesty. Až do Týniště na vlakovou zastávku jsme dorazili po chvíli. Odtud už jsme se motorákem svezli do Kutné Hory, odkud rychlíkem až do Kolína.
Naneštěstí, hlavní cíl výpravy jsme zcela nesplnili, konec příběhu Makadama Sionského stále leží zapomenutý někde mezi Písčitým vrchem a Sionem. Avšak věřím, že každý člen výpravy si výlet i tak užil alespoň stejně tak jako já, i když už se nikdy nedozvíme, na co přesně byla v povinné výbavě začleněna vidlička.