|
Úkol zněl jasně - dopadnout kocoura Mikeše, ale toho falešného. Dostali jsme k tomu čtyři dopisy, avšak jen jeden byl správný. Ze zašifrované zprávy jsme se dozvěděli o tíživé situaci a nastalých zmatcích v obci Hrusice. Vlak nás z Kolína, přes Vršovice v Praze odvezl do Mirošovic. Zde nás sice překvapilo chlupaté zvířátko, nikoliv v převleku kocoura Mikeše ale kozla, jelikož se konaly místní slavnosti. Po neúspěšném pokusu vzít si chlupatého kozla s sebou nám musel stačit ten náš. Výprava pokračovala do 2 km vzdálených Hrusic, obce Josefa Lady. Hřiště a odpočívadlo u obecního úřadu nám posloužilo k polední pauze a k rozjímání o dalším putování.
Navštívili jsme rodný dům Josefa Lady, Šmejkalku a Obecní pastoušku, ale kocour Mikeš nikde. Padouch se uměl pořádně schovat a ani uprostřed pampeliškového pole jsme ho nenalezli. Zato jsme byli všichni řádně žlutí a ozdobeni kvítím. Po žluté, tentokrát turistické značce, pokračovalo putování do Mnichovic.
Po rozpálené cestě jsme nakrmili stádo bílých koz a zamířili do stinného lesa. Ten se stal útočištěm falešného kocoura, který na sebe upozornil pronikavým mňoukáním. Pohotovost všech členů výpravy, kterých bylo celkem 30, se rozběhlo za padouchem, kterého následně dopadlo. Ten si byl vědom svých prohřešků a sladce se nám odměnil. S čokoládou od ucha k uchu a plnými bříšky jsme pospíchali na náš vlak. Závěrečné stoupání včetně dlouhých schodů nás pěkně unavilo, takže jsme rádi uvítali poloprázdný vlak. Zde jsme nabrali trochu sil k turnaji ve frisbee kousek od nádraží Praha Vršovice. Spoj do Kolína přijel načas a zástupci jednotlivých družstev shrnuli den do těchto čtyř příběhů:
1. Příběh kocoura Mikeše (Káťa, Kobra, Rony, Adam, Míša, Adélka B.)
Pamatuješ ten výlet za kocourem Mikešem?
Víš, že jo. To byl ten do Hrusic.
To jo. Pamatuji si jak jsme jeli vlakem do Prahy-Vršovice.
Potom jsme přestupovali do vlaku, který nás odvezl do Mirošovic.
Jasně, v Mirošovicích byl ten kozel, že jo?
No jasně, Píďa nás s ním fotila.
Potom jsme šli po silnici a já sem ti říkala, že jdeme špatně.
Jo, říkala. Míša se potom na to ptala.
Jasný, museli jsme se potom kousek vrátit.
Pokračovali jsme následně po žluté do Hrusic, kde měl být kocour Mikeš.
Samozřejmě. Hledali jsme ho po celých Hrusicích – rodný dům J. Lady, Šmejkala a Obecní pastouška.
No jo, tam jsme ho nenašli, protože nám Míša R. zatajila kousek mapky.
Jo, Míša V. hned hlásil, že nás povede, ale nakonec jsem mapu dostala já.
Ale to jsme šli už po Mikešově cestě. Tam v lese byl falešný Mikeš.
To máš pravdu. Byl to Fred, že jo? A pamatuješ jak nám schoval ty čokoládové zajíce?
Jo pamatuji skoro na všechno.
Bylo to super. V Mnichovicích jsme nasedli na vlak a jeli jsme zase do Prahy.
Tam jsme vystoupili a šli hrát frisbee (lítací talíř).
Jo. Já byla s Albínem a Koláčem.
Já zase s Tátošem a Stoupou.
Poté se celá naše skupina vydala na nádraží a odjela do Kolína.
Samozřejmě a já si teď vzpomněla kdy ta výprava byla: 25.4.2009 v sobotu, že jo?
Jo, ta výprava byla super.
2. Příběh kocoura Mikeše (Honza S., Albín, Kozel, Ráďa, Honza, Matěj, Kuba)
Šli jsme hledat pravého Mikeše, ale nejdřív jsme uviděli Popovického kozla. Dostali jsme čtyři falešné dopisy, ale jen jeden byl správný. My jsme ho měli a přečetli, zjistili jsme že mu máme pomoci. A vyhnout se padouchům. Došli jsme do Hrusic, porozhlédli se po podvodnících a obešli zde všechna známá místa. Potom jsme šli po jeho cestě, kde byl objeven a uplatil nás. Mikeš pak zmizel a nikde jsme ho už neviděli. To byl konec výpravy.
3. Příběh kocoura Mikeše
V sobotu jsme byli za kocourem Mikešem. Nenašli jsme ho, ale našli jsme falešného kocoura Matěje Musílka (měl to na bundě) – Freda. Dal nám čokoládu a my mu na oplátku krmení pro kočky, na kterém si pochutnal. Nakonec jsme hráli frisbee.
4. Příběh kocoura Mikeše (Deniska)
Už v 7:50 jsme se setkali na nádraží v Kolíně, i když někteří trochu později. Asi v 8:20 jsme konečně vyjeli. Ještě na nádraží jsme dostali zašifrované dopisy. Díky tomu, že jsme vyměnili jednu z našich věcí, tak jsme dostali nápovědu. A Bára, jako vždy, se rozhodla něco vyluštit. Jen jsme přejeli pár zastávek, přestupovali jsme. A Bára to už měla konečně vyluštěné. Pak jsme konečně přijeli do nějaké vesnice, kde jsme potkali Kozlovo dvojče a vyrazili směr Hrusice hledat padoucha, který se vydával za kocoura Mikeše. Povedlo se, padoucha jsme dostali a on nám předal děkovný dopis od skutečného Mikeše. Řekl nám, že odměnu máme schovanou u rozdvojené břízy. Začali jsme hledat a po chvilce jsme našli hnízdo čokoládových zajíčků, na kterých jsme si smlsli. Padouch, který se vydával za kocoura si také pochutnal, ale na kočičím masíčku. Dále jsme se vypravili směr nádraží. Tam jsme měli ještě chviličku čas, tak jsme si zahráli nějaké hry. Cesta prvním vlakem byla rychlá a než přijel ten druhý, kdy jsme měli cca 45 minut čas, tak jsme se rozdělili na dvě skupiny a zahráli si frisbee. Když jsme nastoupili do druhého vlaku tak už jsme se všichni těšili domů, ale byl to krásně strávený sobotní den.
|
