|
Sešli jsme se v klubovně v téměř akorátním počtu, třináct vedoucích na dvanáct dětí. Od každého jsem vybrala povinnou výbavičku 10 bonbónů a 20Kč. Potom jsem všem prozradila důvod našeho setkání, tím byl anonymní dopis, který mi byl doručen. Člověk, jenž jej psal se po své smrti proměnil v kámen, ale dosud nenalezl klid, protože už stovky let leží na místě, kde se mu nelíbí, kde není zcela šťasten. Dále v dopise byla podivuhodná šifra. Dala jsem ji dětem ve čtyřech skupinách po třech, aby ji vyluštily. Trvalo to dlouho. Nakonec jsme se přece jenom vydali kámen hledat a to pod strom Ginkgo biloba, jak nám pravila zpráva. Našli jsme jej. Dozvěděli jsme se, že se máme vrátit do klubovny a najít tu devět částí hlavolamu. Po jeho složení jsme dali dohromady text, zašifrovaný v morseovce. Stálo tam: “Již bylo dosti tajemství, představím se Vám. Jsem Jakub, po své smrti za svatého byl jsem prohlášen. Jeďte do Církvice na město Čáslav…“ a tak jsme jeli. V Církvici nám byl doručen další dopis od sv. Jakuba. Podle něj jsme měli zjistit podobu kostela Sv. Jakuba ležícím ve vsi Jakub nedaleko odtud, a posléze k němu kámen položit. Chodili jsme tedy po Církvici a prosili zdejší obyvatele, aby nám kostel nakreslili. Jak už to tak bývá, někteří ochotně svolili, jiní nás vyhodili ze dveří. Pokračovali jsme v cestě. Náhle se však ze zachmuřeného a zlověstného nebe snesl temný list. Varoval nás před nebezpečím, hrozícím nám od zlých duchů, kteří Jakuba nenávidí i stovky let po smrti. Bylo nutností mluvit jen slovy začínajícími na písmena P, S a L (jako Pravda, Spravedlnost a Láska – těmto dobrým slovům zlí duchové nikdy neporozumí), a jen tak si zachránit životy v podobě těžce vydělaných bonbónů. Již jsme měli kostel v dohledu, když nás zastihla ještě strašnější zpráva. Zlí duchové nás prokoukli a kostel bedlivě střeží. K jeho blízkosti pustí jen stejně odporné bytosti, jako jsou oni sami. Tyto zrůdy mají pět nohou, čtyři ruce a tři oči. Nezbývalo nám nic jiného, než se s pomocí několika šátků a uzlovaček za příšery vydávat. Přelstili jsme je. Teď už nám ke splnění úkolu zbývalo jediné - vyhledat průvodkyni kostela a poprosit ji, aby nás pustila dovnitř. Udělala nejen to; ještě nám s podstatnou slevou poskytla vzácné informace, týkající se nejen sv. Jakuba a jiných svatých, ale také stavitelů kostela a kostela vůbec. I přestože jsme trpěli zimou, byli jsme za přednášku vděční. Nakonec jsme položili kámen ke kostelu a vydali se na zpáteční cestu. Protože jsme vše zvládli neuvěřitelně rychle, šli jsme se ještě projít do Třebešic, kde jsme si zahráli pár zahřívacích her. A potom už jsme vláčkem odfrčeli domů. Na nádraží nás ještě zastihl Jakubův dík a každý dostal malý kamínek s děkovnou zprávou. To abychom nikdy nezapomněli, že sv. Jakub na nás nikdy nezapomene a navždy nám bude vděčný.
|
