Velikonoční výprava aneb Mise "Méďa Béďa"


<< předchozí | zápis | další >>

13. - 15. duben 2017 - Přelouč a okolí | autor: Werča


Ve čtvrtek ráno jsme se v počtu 16 dětí a 7 vedoucích sešli na kolínském nádraží. Všichni jsme se těšili na normální poklidnou Velikonoční výpravu. Ovšem pro to, co následovalo, nejsou slova „poklidný“ a „normální“ vůbec výstižná.

Ještě před odjezdem vlaku se objevil tajemný muž, který předal Kryštofovi a Elišce dopisy. S jejich otevřením jsme počkali až do vlaku. Po přečtení jsme zjistily, že se jedná o zprávu od Gustava Kladiva, ředitele MUS-POZu (Mezinárodní utajené společnosti pro odhalování zločinů) a že jsme byli pověřeni nesnadným, avšak nesmírně důležitým úkolem – vypátrat Méďu Béďu, zločince ukradnuvšího bednu exotických cukrovinek z Ministerstva zahraničí.
V zahradě naší dočasné základny v Přelouči jsme poté našli složku s dalšími informacemi a potřebným vybavením. Pro každého zde byl deník na zapisování průběhu mise, tužka a zásoba energie v podobě Kinder čokolády. Kromě těchto věcí se zde nacházel také seznam krycích jmen, kterými jsme se měli během mise oslovovat.
Z dětských deníků:

„Dnes jsme přijeli vlakem do Přelouče a došli ke klubovně. Pak jsme se ubytovali a šli
na zahradu hledat složku, ve které byly papíry a jiné věci. Dali mi krycí jméno Rulík.“
-Houba

„Zjistili jsme, že pachatelem je Méďa Béďa, který ukradl sladkosti poslané z
Dominikánské republiky ministerstvu zahraničí.“
-Kryštof

Po obědě jsme se vydali na blízké hřiště, kde se dětem podařilo vyluštit šifru, kterou zanechal Méďa Béďa pro svého kumpána. Následovala volná zábava, kdy se děti vyřádily na prolézačkách, klouzačkách, atd.

„Poté nám bylo řečeno, že musíme podle otázek najít šifru, která se nacházela na
přeloučském hřišti. Stojí v ní: Viděli mě, musím zmizet. Zítra ve dvanáct na nejvyšším
místě v okolí H.R.“
-Duch

„Pak jsme se rozdělili do tří skupin a dostali jsme otázky. Pomocí nich jsme měli najít
šifru. Tu jsme měli rozšifrovat. Werča a Štěpa ji našli na hřišti. Poté, co jsme ji
rozšifrovali, jsme si hráli asi hodinu a půl.“
-Dája

Po návratu do základny jsme si uvařili večeři, po níž jsme měli nabitý večerní program. O jeho průběhu se můžeme dozvědět opět z dětských zápisků:

„Potom jsme se vrátili do klubovny. Zatímco vedoucí a Majda byli nahoře, nám Ivetka
vyprávěla Černé historky. Bylo to o tom, že Ivetka nám přečetla kus příběhu a my
jsme to měli vyluštit. Pak byla lekce němčiny. Večer se hrály scénky – byly tři. K večeři
byly špagety.“
-Dája



Jestliže se nám zdál první den mise náročný, nebylo to nic oproti dni druhému.
V pátek nás totiž čekal celodenní výlet na nejvyšší místo v okolí H.R., kam nás navedla čtvrteční šifra. Po delším zkoumání a pár telefonátech na ústřednu MUS-POZu jsme zjistili, že by se mohlo jednat o obec Horní Raškovice. Nebylo tedy nač čekat – hned po ranních rituálech jsme se vydali na cestu.

„Dnes jsme vstali v 7:30. Pak jsme posnídali skvělou snídani. Měli jsme palačinky,
bábovku a 3 rolády. Hned po snídani jsme si měli sbalit batůžky na celodenní výlet.
Pak jsme vyrazili na nádraží.“
-Volant

Vzhledem k tomu, že do již zmíněných Horních Raškovic nejezdí vlak, museli jsme dojet jen na nejbližší zastávku a zbytek cesty dojít pěšky. Ale vzhledem k naší skvělé kondici a silné motivaci jsme tuto cestu zvládli bez problému.

„Šli jsme na nádraží a jeli do Jeníkovic. Došli jsme do Svinčan, kde jsme si hráli na
hřišti. Když jsme opustili Svinčany, tak jsme šli do Horních Raškovic k rozhledně
Barborce.“
-Houba

Před polednem jsme se v areálu rozhledny všichni schovali a číhali jsme na Méďu Béďu. Avšak ten se ani několik minut po dvanácté neukázal. Vylezli jsme tedy ze svých úkrytů a rozhodli se prohledat dané místo, zda tam nenajdeme něco podezřelého. To se ukázalo jako dobrý nápad, protože jsme opravdu našli papír s poznámkami, který zřejmě musel „našemu zločinci“ vypadnout z kapsy.

„Tam jsme číhali na Méďu Béďu. Nikde nic, a tak jsme vylezli. Pak jsme hledali
podezřelé předměty. Houba našel papír, kde bylo vše o nás, čili: adresa, počet lidí (16
dětí + 1 Ukrajinec + 6 vedoucích). To byl důkaz, že nás sledoval.“
-Volant

Po takovém nálezu jsme byli cestou zpátky velmi obezřetní, protože jsme samozřejmě netušili, co můžeme od Bédi čekat. Jak napsal Honzík: „Méďa Béďa je hodně záhadný.“

Cestou zpátky jsme se opět zastavili na nám již známém hřišti a poté jsme se vlakem dopravili zpět k základně. Vzhledem k vyčerpávajícímu výletu jsme se brzy po večeři odebrali do spacáků, abychom si na příští pořádně odpočinuli.

Tento plán nám ovšem ani zdaleka nevyšel – kolem půl jedenácté jsme totiž byli vzbuzeni telefonátem od Gustava. Vysvětlil nám, že Méďa Béďa byl spatřen blízko naší základny, a že máme jít tedy okolí řádně prozkoumat.
Průběh této noční akce nám asi nejlépe přiblíží zápis z Kulichova deníku:

„Poplach, poplach! Volá Gustav Kladivo.
Z telefonu se ozývá: Méďa Béďa se pohybuje kolem vaší základny.
Všichni jsou v panice. Werča se chopí slova: Oblečte se rychle a seřaďte se!
Pak jsme vyšli ven a šli do garážové čtvrti, kde jsme Méďu Béďu hledali. Chodili jsme
po jednom nebo po dvou. Šel jsem sám a první. V roští u pravé odbočky jsem uviděl
stín a zaslechl křupání křoví. Albert našel klíč s číslem 7 a Křemík viděl někoho skákat
po střechách garáží. Pak jsme se vrátili a uviděli Méďu Béďu.
Werča křikla: Na něj!!
Běželi jsme za ním na zahradu, ale přeskočil plot. Nelapili jsme ho.“
-Kulich

Ačkoliv jsme zloděje nezajali, přeci jen jsme nějakou stopu získali.

„Tam jsme sice Béďu nenašli, ale při návratu jsme ho potkali na zahradě naší
základny, kde při útěku vytrousil mapu Pardubic se zakroužkovaným náměstím.“
-Kryštof



V sobotu ráno jsme si vše sbalili a vydali jsme se po Béďových stopách, tedy do Pardubic.
Cestou na nádraží nám ještě volal Gustav s tím, že se našim agentům podařilo nahrát část Béďova hovoru s jeho kumpánem. Bohužel, jediná slova, kterým bylo na nahrávce rozumět, byla 15:30. Rozhodli jsme se tedy, že se v půl čtvrté podíváme na náměstí Čs. legií, které bylo zakroužkované v mapě.
Jelikož nám však do 15:30 zbývala spousta času, využili jsme ho k tréninku na případné střetnutí s Méďou Béďou:

„Protože jsme měli dostatek času, šli jsme si natrénovat střelbu. Na to bylo nejlepší
místo jménem Laser Game.“
-Majda

Po náročném tréninku jsme se tedy na ono náměstí vydali. Avšak jediné, co jsme našli, byla opět šifra. Díky šikovnosti našich dětí se nám ji podařilo bleskurychle vyluštit – stálo tam: Ruším akci. Kolín.

Nezbylo nám tedy nic jiného, než se vydat zpět do Kolína a doufat, že tam už pachatele skutečně dopadneme.
Po příjezdu na kolínské nádraží se nám naskytl pohled na nečekanou scénu: Gustav Kladivo právě zatýkal Méďu Béďu, který se snažil schovat v okolí vlakové stanice ukradenou bednu.
Mise tedy nakonec dobře dopadla. (A ještě jsme si každý mohl za zásluhy vzít z bedny jednu cukrovinku.)
Doufejme, že i další naše akce budou stejně úspěšné, jako tato velikonoční.