Tajemství křečhořského pokladu


<< předchozí | zápis | další >>

16. září 2017 - Křečhoř | autor: Werča


První letošní výprava se nesla v duchu cesty za pokladem - za křečhořským pokladem. Díky krásnému počtu 24 dětských a 9 "dospělých" hledačů byly již od začátku naše šance přinejmenším nadějné. A jak vlastně naše pátrání probíhalo?

Autobusem jsme se dopravili do blízkých Radovesnic, odkud už je to do Křečhoře, cíle naší cesty, už jen kousek. Po 30 minutách volné chůze jsme narazili na první stopu, která by nás mohla k hledanému pokladu zavést. Tou stopou byl kousek jakéhosi plánku/mapy. Na silnici byla navíc nakreslená šipka, která nám ukazovala, jakým směrem se dále vydat. Jak jsme po chvíli zjistili, tato šipka byla jen první z mnoha.
Naše ukazatele nás přes náves dovedly až na hřiště, kde jsme chvilku posvačili a vydali se zase dál. Předpokládali jsme, že poklad bude zakopaný, tak jsme si od lidí ve vesnici vypůjčili lopatu a rýč. Tím jsme byli připraveni na vykopání pokladu - už jen zbývalo najít ho!
Byli bychom zcela ztraceni, protože šipky, naše věrné pomocnice, náhle skončily. My jsme ovšem neztratili hlavu. Zazvonili jsme na místní obyvatelku a optali se, zda náhodou o pokladu něco neví. To se ukázalo jako velmi dobrá tah. Nejen že nám poradila směr, kterým se vydat, navíc nás ještě pohostila výborným pitím a sušenkami, k nímž přidala vyprávění legendy o námi hledaném pokladu.
Další šipky ukázaným směrem opravdu byly, avšak po několika stech metrech opět náhle skončily. Vzhledem k tomu, že jsme již byli za vsí, nebylo se koho zeptat. A tak přišly na řadu kousky mapy, kterých jsme cestou našli celkem sedm. Naštěstí se ukázalo, že se nám podařilo posbírat mapu celou, tudíž nám nic nebránilo dojít podle ní k pokladu a ten vykopat.

Po náročném hledání a kopání jsme se sesedli kolem ohně, opekli buřtíky a odpočinuli si. Vydatně posilněni jsme se pak vydali na cestu zpět - tentokrát přes Štítary.
A co že jsme to vlastně našli a vykopali? Sladkou odměnu, o kterou jsme se spravedlivě podělili :-)