Aprílová záchranná mise


<< předchozí | zápis | další >>

1. duben 2006 - Poděbrady, Velké Zboží, Křečkov a Pátek | autor: Monika


1. 4. v 8:45 se parta průzkumníků sešla na vlakovém nádraží, aby zahájila Aprílovou záchrannou misi. K úvodu do děje jsme si přečetli dopis od křečků. Ty totiž obtěžují Apríloví skřeti vycházející na zemský povrch pouze na apríla. Bohužel se jim to zdá málo a aby mohli dosáhnout svého, chtějí ovládnout křečky a jejich království.

V tuto chvíli bychom byli nic nezmohli, jelikož skřeti vylezli na povrch. Možnost, jak je zahubit, byla vrátit se v čase do Pátku a zneškodnit je před probuzením. Aby se nám podařilo dostat se v čase zpět, i den pro nás musel začít opačně a my museli pokračovat v čase zpět do Pátku. Výpravu jsme začali (zakončili) oddílových pokřikem, do vlaku jsme nastoupili pozadu a vyjeli směr Poděbrady. Tam, před nádražím, nám křečci nechali další dopis a mapu. Podle ní jsme zjistili, že další dopis se nachází v baráčku, který je vedle mostu.
Skutečně tam byl. V dopise se křečci zmínili o nějakém stroji, bez kterého bychom se neobešli. Abychom ho sestrojili, museli jsme získat součástky. Pro získání první součástky jsme během celé mise vymýšleli aprílové fórky. Po tomto oznámení jsme se měli vydat po cyklistické stezce do Velkého zboží. To ale nešlo, byla zaplavená. Někteří se ani tímto argumentem nenechali odradit od cesty po stezce. Podél plotu jsme přelezli na další suché místo, ale dál už to nešlo. Proto jsme šli jinou, hlavně suchou cestou. Během ní jsme získali první součástku na náš stroj. Bylo to za potrhlou štafetu, kterou jsme podle křečků zvládli.

Jako místo odpočinku jsme zvolili hřiště u Velkého Zboží. Dali jsme si večeři a někteří se vrhli na fotbal. Tam taky proběhl další úspěšný boj o součástku. Děcka tady musela prokázat schopnost spíš v teorii.

Na cestě do Křečkova nám křečci řekli o indicii, ze které zjistíme další součástku. Ta byla schovaná u malého stavení u silnice.

Další zastávka byla na Velkém fotbalovém hřišti v Křečkově. Tam se konal nácvik k zvládnutí orientace v terénu jen podle rad kamaráda a sluchu, tedy poslepu. Jenže mezitím nám skřeti unesli dva zajatce. My, aniž bychom si toho všimli, jsme pokračovali v cestě za záchranou křečků. Až před lesem, kde se nacházelo Skřetiště, se ukázalo, že někdo chybí. Takže nám nezbývalo nic jiného, než zachránit i je. Bohužel nikdo, ani křečci, nevěděl jak. Ani to nám nebránilo jít do lesa. Vystrašil nás nějaký řev. To naštvaný skřet nadával. Naštěstí byl slepý. Až po krutém mučení nám prozradil, jak skřety přemoci.

V další části lesa se nacházeli samotní skřeti, ještě nebyli úplně na nohou, spíš v jakémsi polospánku. Jediným způsobem, jak je přemoci, bylo ukrást jim čepičky, které jediné byly vidět na zemi. To pro nás nebyl problém. I záchrana Annie a Motyky visících na stromě byla úspěšná. Dokončením záhuby skřetů bylo rozdělání ohně a spálení oněch hrůzostrašných čepiček.

Za úspěšné zvládnutí úkolu jsme dostali další dvě indicie k součástce na nepostradatelný stroj. Co skrývaly rýmy ještě známo nebylo. Na dalším hříšti, které bylo v Pátku, jsme indicie skutečně rozluštili a křečci nám zde také dali poslední součástku za aprílové fórky. A až díky děkovnému dopisu od křečků jsme zjistili, k čemu bude stroj platný. Bez něho bychom se zpět do normálního času nedostali. Bylo tedy nutné stroj času dát dohromady. Jeho použitím jsme se naštěstí dostali zpět do soboty a pyšni na zvládnutou akci jsme se vydali do Poděbrad, jinak by nám ujel vlak.

Do Kolína jsme dorazili včas. Naším posledním počinem byl pokřik a rozchod.