Ukrajinci na pochodu


<< předchozí | zápis | další >>

8. červen 2007 - Kolín | autor: Ted


Po příchodu všech, kteří se na výpravu přijít rozhodli, Čůňa rozdělila děti do dvou řad, na oddělení A a B a rozdala jim rozřazovací testy. Do horních kolonek dále vyplnili svoji přezdívku a datum a pustili se do toho! Mezitím tam nakráčeli generální ředitelé společností Intál (Ted) a AND (Albín). Pozdravili děti, ukrajince na pracovním úřadě, vybrali jim již dopsané testy a zase se odplížili do nedalekého křoví. Dobu čekání na vyhodnocení testů zkrátila hra ocásky.
Uplynuly dvě hry a ředitelé opět nastoupili a ukrajincům oznámili, do které společnosti byli narekrutováni. Zda-li do Intálu či AND. Nyní, když už byli všichni pracovníci jedné ze dvou společností, museli se naučit tancovat, aby na firemních plesech nedělali ostudu. Obě dvě společnosti si během 20 minut nacvičili krátké taneční vystoupení. Musím se přiznat, že obě dvě ve mně vyvolali pocit nadšení, nacvičili to perfektně.
Další zkouškou bylo zjistit, jak jsou na tom nynější zaměstnanci s rychlostí a pamětí. To vše vyzkoušela jednoduchá hra, kdy se na zem poskládalo 25 zcela odlišných předmětů a postupně k nim a zase zpátky běžel vždy jeden ze skupiny a bossovi nahlásil, jaký že předmět tam viděl. U této hry se všichni moc pobavili, vyhrál Intál.
Jelikož si však nějaký pán, majitel pozemku, usmyslel, že bude sekat trávu, museli jsme se přesunout k nedalekému plácku u činžovních bytovek. Pomálu jsme nasytili své nenasytné pupky a šli hrát hru černá, bílá. I u této hry prokázal Intál svou převahu, zbývala nám však už jen hodina do konce první části výpravy. Tu jsme vyplnili opravdu grandiózně. A to tak, že jsme cestou do klubovny nesměli zahnout doleva. Jen rovně, či doprava. Naši malý ukrajinci si s tím hravě poradili, jen malý okruh kolem plaveckého stadionu se jim vymknul z rukou.
V klubovně si ukrajinci odhlasovali hru na sardinky. Problém byl v tom že nikdo z nich nevěděl, jak se to hraje. Šli jsme tedy radši na zahradu, hrát na brambory. Po bramborách jsme se odbéřili do klubovny, kde nás opustilo pár jedinců. Naopak jeden jedinec přibil. Všichni už byli plni očekávání na vyvrcholení večera, veliký souboj mezi společnostmi.
Pustili jsme se do nelehkého vysvětlování pravidel, po určitém čase už nebyl nikdo, kdo by hru nechápal. Tak jsme odpochodovali na předem určená stanoviště (pivovar vs. plácek u staré klubovny) a tam vytvořili kruh o poloměru pěti metrů, dovnitř donesli technologie, nalepili si životy a vydali se do boje! Byl to veliký souboj mezi spájema a garďanama (každá společnost měla své garďany i spáje). Souboj byl nelítostný, napínavý, plný emocí a slz! Po dvou hodinách však bylo dobojováno. Jak to vlastně dopadlo? To nikdo neví, neboť nás při sčítání technologií vyrušil ohňostroj na počest zahájení Kmochova Kolína.