Za krásami Šumavy


<< předchozí | zápis | další >>

24. - 28. říjen 2008 - Sušice | autor: Nikča, Píďa, Kobra


Existuje videozáznam z této akce [Sušice]

PÁTEK 24. 10. 2008
Za dalekou cestou a nevšedními zážitky po Šumavě se nás v pátek na kolínském nádraží sešlo 16 a k tomu dva zástupci spřáteleného oddílu Eri – Majda a Pískle. Načas jsem odjeli ECčkem z Kolína, avšak před Pečkami se vlak z neznámých důvodů zastavil. Tím pádem jsme do Prahy dorazili s 25 minutovým zpožděním. Přípoj do Plzně na nás nepočkal, a proto se cesta tam o 2 hodiny prodloužila. Z Plzně jsme putovali do Horažďovic, kde jsme 45 minut čekali na krásný starodávný vlak, kde se ještě okénka stahovala kličkou. Do Sušice jsme se dokodrcali až v 21:34. Čekala nás ještě dlouhá cesta do centra města, kde si nás vyzvedl místní správce kluboven Skautů. Po zdlouhavém cestování jsme se nasytili a natěšeně zalehli do spacáků.

SOBOTA 25. 10. 2008
Na dnešní den jsme si naplánovali výlet na zříceninu hradu Rabí. Ráno jsme si dopřáli snídani a vyrazili do města. Naše putování bylo ve znamení hádanek a hlavolamů. K řešení záhadných úloh se připojil snad každý a se zapálenými mozky nám cesta rychle ubíhala. Jako první jsme zdolali kopec nad městem, kde se nachází kaple Anděla strážce. Pokračovali jsme dál přes několik vesnic, dokud jsme nenašli parádní místo na sváču – pole, kde se válely veliké balíky sena. Nejdříve nám posloužily jako sedátka, ale poté jako gymnastické pomůcky. Naše skákání, lezení a blbnutí naznalo konce. Naše cesta byla ještě dlouhá, proto jsme museli zanechat těchto hrátek a pokračovali jsme dál. Již před Žichovicemi se nám naskytl nádherný pohled na zříceninu. Přes vesnici Rabí jsme se dostali k hradu. Na hradě jsme si dopřáli oběd, zahráli šlapáka a pojezdili jsme si na dřevěném koni. Po obhlídce hradu jsme se vydali zpátky do Žichovic na vlak. Někteří z nás si ještě prohlédli místní zámek a ostatní si zahráli hru výpravy – šlapáka. Z nádraží v Sušici jsme se tentokrát vydali do klubovny podél řeky Otavy. Po večeři k nám dorazili další účastníci výpravy z Eri – Kolumb, Boggy, Stěně, Mára a Chobotka. Večer jsme zaplnili Unem, Bangem, Kamionama a kytarou.

NEDĚLE 26. 10. 2008
Ráno jsme vstávali již v sedm, abychom v půl deváté stihli autobus. Naštěstí se zrovna dnes v noci měnil čas, takže jsme se o spánek neošidili. Těsně před odjezdem za námi dorazili Albín s Tedem a bylo nás tedy celkem 26. Autobus nás odvezl na Antýgl a my se odtud vypravili na Horskou Kvildu, nejchladnější místo republiky. Nám však sluníčko přálo. Na Kvildě jsme potkali koně, psy a krávy. Oddělili jsme se od Eri, kterým se tu zalíbilo a putovali dál po zelené značce na Zhůří, kde jsme se rozplacatili na louce a dopřáli si oběd na sluníčku. Po nasycení a pořádném odpočinku jsme sestupovali na Turnerovu chatu a k říčce Vydře. Krásným údolím říčky jsme se dostali až k Čeňkově pile a na soutok Vydry a Křemelné, na místo kde začíná Otava. Tady jsme si zahráli pár her, od všudypřítomného šlapáka až po trpasličí tanec, který nás naučila Boggy a u kterého jsme se nasmáli jak my, tak kolemjdoucí. Ještě chvilku jsme si počkali na autobus, který nás odvezl zpět do Sušice. V klubovně jsme si dopřáli pořádnou večeři, zamávali Véře, která nás už dnes musela opustit, zahráli si pár stolních a karetních her a šli do hajan.

PONDĚLÍ 27. 10. 2008
Náš dnešní cíl byl hrad Kašperk. Řádně jsme se připravili na cestu – najedli, umyli, sbalili, nabalili a mohli jsme vyrazit. Vyšlápli jsme na Žižkův vrch a pokračovali dál po červené. Cestu nám zpříjemňovala dvojice Majda a Pískle se svou neuhasínající touhou zpívat. Jakmile jsme našli první louku a vítr začal aspoň trochu přát, kluci vytáhli draka. Bohužel jsme se žádného letu nedočkali a tak jsme vyrazili dále. Opět jsme narazili na to magické místo – pole s balíky sena. Tentokrát jsme ale řádění vynechali a hned pustili se do sváči. Ted a Albín se nejspíš nechtěli smířit s předchozím neúspěchem a vytáhli draka. A světe div se – letělo se. Spokojeni jsme vyrazili dál. Chvíli jsme se zdrželi na vyhlídce Sedlo a na oběd jsme byli u Kašperského hradu. Jídlo jsme si ale dopřáli až u nedaleké zříceniny Pustý hrádek. Tady se od nás Eri odpojili a pokračovali dál do města Kašperské Hory. Jen co jsme se naobědvali, tak jsme je následovali. Cesta byla většinou z kopce, takže jsme všichni poskakovali a užívali si. Ve městě jsme pak navštívili muzeum hraček a nakoukli do ne moc bohaté kavárny. Pak si pro nás přijel autobus a odvezl nás do Sušice. Zbytek dne jsme opět hráli hry, zpívali, povídali si a někdo si i třeba četl. Když přišel čas, ulehli jsme do spacáků a usnuli.

ÚTERÝ 29. 10. 2008
Dnes jsme si přivstali a začal velký úklid. Jakmile se všechny batohy daly považovat za sbalené a klubovna byla v původním stavu, vyrazili jsme na náměstí do muzea. Tady jsme si mohli prohlídnout výstavu sirek, skla, porcelánu a veliký pohyblivý Betlém. Venku jsme se rozdělili po družinách a dali si rozchod. Když si každý došel kam chtěl a potřeboval, sešli jsme se zase na náměstí a vyrazili do klubovny pro batohy. Podél Otavy jsme došli na nádraží, kde jsme se pořádně potrápili nad hrou garáže. Přijel vlak a odvezl nás do Horažďovic. Cesta z Horažďovic do Plzně už ale neproběhla tak lehce. V Rokycanech jsme se zastavili a po nějaké době se dozvěděli, že spadly troleje. Asi po necelé hodině, když už nikdo nedoufal, že by tahle mašina mohla jet, jsme se rozjeli. Na cestě z Plzně do Prahy nás ještě vyhodili v Berouně a v Praze jsme tedy byli až za tmy. Se skoro dvou hodinovým zpožděním jsme se dostali do Kolína, většina spíce a těšící se na vanu a postel. Při oddílovém pokřiku ještě stačili všichni rázem ožít a pořádně a hrdě si zařvat. Poděkovali jsme si, popřáli si hezký zbytek prázdnin a vyrazili k domovům.

Fotky z této podzimní výpravy si můžete prohlédnout zde.