Průzkumníci na táboře nelení
Nouzov - Tábornický klub Průzkumník byl založen v roce 1971 a funguje pod Českou tábornickou unií. V současné době má kolem osmdesáti členů, kteří se rozdělují do pěti družin. Jsou to Arsinoi, Štěňata, Káňata, Koťata a Vlčata.
Ve školním roce se scházejí jedenkrát týdně a po čtrnácti dnech vyrážejí na jedno či vícedenní výlety. O prázdninách tráví tři týdny na stanovém táboře nedaleko Církvice na Kolínsku, pojmenovaném Nouzov.
Na Nouzov jezdí od roku 1984. Zde mají zázemí po celý rok, neboť v bytelném srubu je možné přebývat i v zimních měsících. "Takové zázemí jsme mohli zřídit jen díky tomu, že jsme odkoupili pozemek a můžeme zde budovat," prozradil vedoucí Ondřej Chobot, přezdívaný Slon.
Na tábor se mohou přihlásit pouze členové oddílu, kteří se účastní akcí v průběhu školního roku. "Když se děti chystají na tábor, vědí, že tu budou mít své kamarády," řekl Slon.
Pokud si někdo představuje, že táborníci jezdí na Nouzov odpočívat, mýlí se. Musí pomáhat s pracemi v kuchyni, připravovat dřevo na zátop či večerní táborák a starat se
o úklid na tábořišti a v jeho okolí. Denně jim zkušenější vedoucí lámou hlavu s rozšiřováním vědomostí týkajících se zdravovědy, orientace, při které se učí například i vyhledávání v jízdních řádech, a při dalších dovednostech, které by měl správný táborník znát. Letošního tábora, který končí tuto sobotu, se zúčastnilo čtyřicet tři dětí a patnáct
vedoucích. Mezi dětmi dominují dívky, kterých je dvacet devět, chlapců pouze čtrnáct. Na návštěvu se přijel podívat také místonáčelník České tábornické unie Miroslav Mikeš alias Kocour.
Po skončení tábora se všichni sejdou až v úterý 7. září v 16.00 hodin v klubovně ve Fugnerově ulici v Kolíně. Rádi přivítají i nové členy.
I při nácviku poplachu bývá chaos
Pro případ, že by v nočních hodinách navštívil tábor nevítaný host, zkoušejí táborníci poplach za denního světla. Převléknou se do věcí na spaní a uloží se do spacáků, Jako by byla skutečně noc. Po zaznění poplachu se musí každý co nejrychleji dopravit na místo předem určené.
Při přípravě celotáborové hry se vedoucí inspirovali knihou Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky. Každý, kdo byl někdy na táboře, zná minimálně bobříka odvahy. Organizátoři však plnění různých úkolů mírně pozměnili do současné doby. Příkladem uvedu již zmiňovaného bobříka odvahy. Děti nejdříve musely nakreslit svůj strach na papír a v denním světle jej odnesly do nedalekého lesa. "Svůj strach" si poté na stejném místě vyzvedly, ale až po setmění. Na fotografiích jsou zachyceny děti při plnění bobříků mrštnosti, plavání, síly a zdravovědy...
|
