Hon na čarodějnice


<< předchozí | článek | další >>

výprava - 29. duben 2000 - Stvořidla | autor: Šéďa


Existuje videozáznam z této akce [Stvořidla]

Byla sobota 29. dubna a to je nejvyšší čas najít nějakou čarodějnici, aby bylo následující večer co upalovat. Výpravu nazvanou Hon na čarodějnice zorganizovaly osoby nad jiné povolané, Šárka a Káťa. Průzkumníci se podle instrukcí vydali vlakem do Světlé nad Sázavou.

Problémy začaly už na nádraží. Spousta lidí, v provozu jen jedna pokladna. Fronta až ke dveřím a vlak měl odjet za 10 minut. Bylo to napínavé. Průzkumníci čekali ve vlaku, jestli pojedou s lístky nebo bez nich. Sysel přemýšlí, jestli zapůsobí na výpravčího, aby počkal. Naštěstí to dopadlo dobře. Lasse a Blonďák s lístky naskočili do vlaku těsně před odjezdem.

Vlak byl plný, a tak stáli v chodbičce a koukali z oken. Vlak zastavil ve stanici. Vagón s Průzkumníky přímo u cedule Příjezd.

“Vesnice Příjezd?” diví se Ferča. “To je blbý jméno.”

Podařilo se jí tak přejmenovat Čáslav.

Vystoupili ve Světlé nad Sázavou a hon na čarodějnice mohl začít. Šlo to ale ztuha. Zprávy byly šifrované a luštiči pomalí. Nakonec se ale podařilo a vydávají se po proudu Sázavy.

Vystoupali na skály nad Světlou. Tomáš se rozhlíží po krajině, zatímco Blonďák si hraje na hrdinu.

“Skáču!” vykřikl a skočil.
“Konečně,” konstatovala suše Zuzka.

Blonďák samozřejmě skočil jen na nižší skálu, která byla schovaná pod převisem. Zklamání ostatních, když to zjistili, bylo veliké.

U Mrzkovic cesta vede přímo k Sázavě. Slon s Tomem vzpomínají na minulý týden, kdy účastnili akce

Dřevěný muž a právě zde začínala vodácká etapa.

“Ještě tady to bylo dobrý,” komentuje své pocity Slon a pokračuje k vodě. “Tady taky. Tady už to bylo horší. A tady už bylo zle,” řekl, když došel přímo na břeh.

Sázava se zde tváří celkem nenápadně, ale pár osamocených balvanů dává tušit, že Stvořidla s obávanými peřejemi jsou nedaleko.

Tomáš dělá ramena, že se vykoupe, a hrne se k vodě. Na břehu se ale zastavuje a nerozhodně se obrací. To je ale situace jako stvořená pro Slona.

“Fuj! Je to srab!” křičí na celé kolo.
“Aspoň si tam stoupnu teda,” uvolil se Tomáš, aby nevypadal tak hloupě.
“No jo, dělá vlny a nic!” pokračuje Slon.

Tomáš nakonec zašel tak daleko, že byl ochoten si sundat kraťasy a ponořit se do vody. To už mu ale odpustili. Voda byla opravdu studená. Mezitím mu Blonďák sebral boty, drží je za tkaničky a hraje s nimi loutkové divadlo.

“Tak co Tomáši, jak se máš? - Dobře, ale trochu mě bolej nohy, ani je necejtím,” mluví při tom.

Objevují se první peřeje a Slon líčí svoje zážitky z lodi. Přímo hororové téma. Kousek za Smrčnou se zastavují na svačinku. Tomáš zase leze do vody a brodí se na balvan uprostřed řeky. Když tam dolezl, zavolal na svoji sestru:

“Kačko, přines mi sem svačinu!”

Vzápětí konstatuje:

“Tady je to podělaný od ptáků, to je teda idyla.”

Zatím Blonďák objevil na břehu kus utrženého plata a zkouší na něm jet jako na voru.

“Plave!” hlásí za chvíli hrdě.
“Stojíš na šutru, ty strejdo,” odhalil ho Slon nemilosrdně.

Blonďák se tedy nechal od Tomáše odtlačit na hloubku a začal boj s živlem. Těžko se to popisuje, to se musí vidět.

Po svačině pokračovali dál podél Sázavy. Kde se vzali, tu se vzali, najednou se objevili komáři.

“Kdo sem přitáh ty komáry?” zlobí se Blonďák.

Všichni se ohánějí a plácají, posléze však rezignují. Komárů je přesila. co je to platné, že jednoho zabijete. Vstanou noví bojovníci.

Konečně uprostřed stvořidelských peřejí se objevují dvě velké a jedna malá čarodějnice (Šárka, Káťa a Bára). Výprava je u konce a zbývá jen nalézt figurku čarodějnice a odvézt si ji s sebou jako trofej. Čarodějnice byla tak hezká, že ji neupálili, ale pověsili v klubovně na strop na ozdobu.