Návrat zimy


<< předchozí | článek | další >>

výprava - 22. - 24. duben 2001 - Liberec | autor: Šéďa


Existuje videozáznam z této akce [Kristiánov]

Ve dnech 20. až 22. dubna 2001 se Průzkumníci rozhodli oplatit libereckému sdružení Suchopýr jeho návštěvu na Nouzovské Třístovce 2000. Akci organizovali Káťa a Slon. Sdružení Suchopýr se zabývá péčí o lesní školky v Jizerských horách a Průzkumníci měli také v sobotu přiložit ruce k dílu. Na neděli pak byla naplánována návštěva Aquaparku v Liberci nebo zdejší ZOO (bylo možné si libovolně vybrat).

Už vlastní přeprava do Jizerských hor byla dobrodružná. Slon vybral trasu do Liberce přes Pardubice, protože z Pardubic jede do Liberce přímý rychlík a přestupovalo by se pouze jednou. Jenže práce na koridoru mezi Prahou a Pardubicemi probíhají a vlaky mají zpoždění. Mezi nimi i rychlík do Pardubic. V Pardubicích je na přestup 7 minut. Počká liberecký rychlík? Slon se jde zeptat na informace, ale nejsou mu schopni s jistotou odpovědět. Rychlík čeká na zpožděné přípoje 10 minut. Pak už to záleží na výpravčím. Slon s Káťou se nakonec rozhodují pro jistotu. Průzkumníci tedy čekají na kratší, ale komplikovanější spojení s přestupy v Nymburce, Mladé Boleslavi a Turnově. Není to cesta bůhvíjaká. Vlaky jsou plné, ale jedou a to je důležité. Po chvíli čekání v Turnově přijíždí onen rychlík z Pardubic o něco zpožděný. Zřejmě tedy čekal.

V organizaci zájezdu nastává změna. Průzkumníci vystupují v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Dále pokračují autobusem MHD do Janova nad Nisou na konečnou. Nenechte se mýlit tím, že jde o městský autobus. I Slona šokovala řidičova informace, že pojedou celou hodinu. To je skoro jako v Praze.

Na konečné v Janově už čeká terénní vůz Suchopýru ARO se Zbyňkem a Radkem, který na třikrát odváží Průzkumníky k chatě na Kristiánově (tedy poslední várku, ty předchozí dvě musely šlapat 4 km pěšky). Zde je čeká pár překvapení. Přestože je konec dubna, je zde 20 cm sněhu a mrzne. Před třemi týdny to už vypadalo na jaro a teď tohle (nikdo by si v tom okamžiku nevsadil na to, že o týden později v neděli vypukne rovnou léto a následující úterý padne teplotní rekord +28 °C). Nepříjemným překvapením je to, že v chatě se dosud netopí a je celá vymrzlá. Zázrak se nekoná a přes veškeré snahy o její vytopení je noc velmi studená.

Sobota má být pracovní den. Přes noc zase napadlo trochu sněhu. Průzkumníci se oblékli do pracovního, Tom a Slon se chlubí pracovními rukavicemi.

„Jdeme pracovat!“ chlubí se.

První várka se skládá do terénního auta, ale to tvrdošíjně stojí na místě a nechce startovat. Mráz mu nesvědčí. Takže všichni ven a tlačit.

„Už chápu, co to znamená náhon 4 x 4,“ prohlašuje Slon. „čtyři táhnou a čtyři tlačej.“

Po kilometru už toho měli dost. Nepomohl ani velký spád k Bedřichovské přehradě. Zbyněk a Radek rezignují. Není čím Průzkumníky převézt do lesní školky, kde se má pracovat a kde neleží sníh. Průzkumníci se tedy jdou projít a Zbyněk jde shánět odtah pro nešťastné ARO.

Průzkumníci jdou zimní krajinou, okolo nich dokonce projel jeden běžkař. Na Nové Louce si zašli na výborný a levný čaj. Vůbec se zdá, že jsou zde pohostinní lidé. Slon mezitím zjišťuje v Bedřichově, jak se dá dostat v neděli do Liberce. V 9 hodin jede autobus z Bedřichova. S touto informací přichází na Novou Louku a protože očekává problémy, dohodl s místními odvoz zavazadel na nedělní ráno dodávkou do Bedřichova. Jak se ukáže, bylo to prozíravé rozhodnutí.

Průzkumníci posílají Radka na chatu topit a pokračují v túře do Bedřichova. U Královky se najednou objevilo provozuschopné ARO, které se povedlo rozehřát. A tak tedy se čtyřhodinovým zpožděním jedou Průzkumníci do lesní školky.

V lesní školce je čeká jednak čištění školky od napadaných větví a jednak vytváření nových záhonků pro malé stromky. Počasí se zhoršuje, začíná pršet, chvílemi i sněžit. Hlína se postupně mění bláto a téměř znemožňuje práci. Pracovní činnost je tedy ukončena opečením buřtů na ohni a odvozem zpět.

Potvrzuje se, že s orientací řidiče to není moc slavné. Už v pátek se Slon divil, že domorodec se musí dívat do mapy, aby věděl, kudy se na Kristiánov jede. Teď Zbyněk s sebou mapu nemá a orientuje se podle turistického značení. Na posledních křižovatkách před Novou Loukou ho musí Šéďa dokonce navigovat, jinak by asi skončili někde v Polsku. Dezorientovaný Zbyněk chvíli zmatkuje na Nové Louce, pak Průzkumníky vysazuje s tím, že by asi neprojel a že to musí dojít pěšky. Obrací a jede pro druhou partu. Naštěstí se počasí trochu uklidnilo, a tak večerní cesta lesem je docela příjemná. Před chatou se všichni špindírové musí povinně vyválet ve sněhu, což plní s radostí.

Na chatě je teplo, ale Radek topil tak intenzivně, že spálil všechno dříví. Nicméně noc není tak studená jako ta předešlá.

Brzo ráno, ještě v noci Zbyněk s Radkem přivezli auto, které stálo na Nové Louce. Když stojí na holém asfaltu, tak nezamrzá. Je tedy určitá šance, že si ARO dá říct a pojede. Nakonec nedalo. Tomu krámu stačilo pouhých půl hodiny. Všichni nad tím kroutí hlavou a Průzkumníci vyrážejí na silnici k Nové Louce, kde mají domluven sraz s dodávkou. Ford Transit je spolehlivý a bez problémů pobere všechny batohy a cestou i většinu Průzkumníků a odváží je do Bedřichova na konečnou autobusu. Drobný problém nastává v tom, že řidič neví, kde to je, protože autobusem samozřejmě nejezdí. Vedle něj sedí Aleš, který si to nepamatuje (Slon mu zastávku ukazoval v sobotu z auta) a Šéďa vzadu nevidí na cestu. Slon, který to věděl, už nestihl nastoupit. Nacházejí jednu zastávku a podle jízdního řádu zjišťují, že je potřeba se vrátit. Tam už čekají ti, co se do dodávky nevešli a také autobus do Liberce.

Vše je tedy v pořádku. Autobus odváží Průzkumníky do Liberce, kde se rozdělují. Část jich jede tramvají do ZOO, druhá část jde do Aquaparku. V ZOO jsou svědky zajímavého chování některých zvířat. V pavilonu slonů nutí ošetřovatel jednoho slona, aby se šel projít. Slonovi se očividně nechce, nicméně nakonec se nechá odvést ven. Za chvilku se vrací dovnitř bez ošetřovatele. To mu ovšem neprojde a tak jde opět na čerstvý vzduch.

Zlatým hřebem je krmení cvičených lachtanů, rozdováděné opice a sibiřští bílí tygři. Ti se ovšem moc nepředvádějí. Jeden leží na zemi natažený jako zdechlina, druhý aspoň sedí a líně pomrkává na okolí. Zato horské kozy jsou velmi divoké. V souboji kozel proti kozlovi na sebe skáčou a srážejí se hlavami a to všechno na prudkém srázu, na kterém by se člověk stěží udržel. Ještě zbývá vyfotit si žirafu a už jede tramvaj na nádraží.

Druhá část Průzkumníků doráží z Aquaparku na poslední chvíli a ve čtvrt na dvě odjíždějí vlakem do Pardubic. Tady se opět projevují problémy se zpožděním. Poslední úsek cesty z Pardubic do Kolína absolvují v přeplněném rychlíku s nervózní a protivnou průvodčí. Konečně jsou doma a Slon celou anabázi hodnotí:

„Bylo to náročný, ale asi jsme překonali rekord. Za celý víkend jsme vystřídali celkem 6 vlaků, 2 autobusy, 2 tramvaje a 2 auta.“