Pila

Druhů pil je mnoho a mají různé tvary, jak už napovídají jejich lidová jména, jako například ocasnice, kořenářka, stromka, zlodějka, čepovka, atd.

V každém táboře i ve venkovských domácnostech se nachází obyčejná oblouková pila. Někde možná ještě mají starou pilu napjatou v dřevěném oblouku, který se čas od času unaví a pilu je pak potřeba znova vypnout. Dnes jsou běžné celokovové obloukové pily s listem napínaným pákou, kterou po práci uvolníme. Pilu po práci pověsíme, aby na zemi nevlhla. Ozubený list občas namažeme olejem a zuby vyhneme do stran, aby měly rozvod. Řez dřevem je vždycky širší než list pily. Obloukovými pilami proto řežeme nahrubo dříví tam, kde nezáleží na přesnosti řezu.

Pro přesnější práci se používají truhlářské rámové pily, hlavně na řezání prken. Rám skláníme k listu asi o 30 stupňů, což snadno provedeme dřevěnými držadly. Řežeme jen přiměřeným tlakem, po práci povolíme vypínací páku zasazenou do provazu, nebo páčku u pil kovových. Na palivové dříví je rámovky škoda, to je práce pro obloukovou pilu.

Jednomužné pily řežou pouze v jednom směru, dvoumužné pily, určené pro dva, řežou oběma směry. Pozná se to i podle zubů. Pily, které řežou oběma směry, mají zuby symetrické, zatímco pily jednomužné mívají zuby v jednom směru více sešikmené. Obloukovka je pro dva, ale díky pevnému rámu s ní může pracovat i jeden.

Pravou dřevorubeckou pilou je dvoumužná kolébka nebo břichatka, tou porážíme a řežeme silné stromy. Nemá napínací rám, tahá se střídavě za dvě krátká dřevěná držadla. Pilový list má délku kolem půldruhého metru a výšku 10 až 15 cm. Někdy je to mistrovský výrobek z ušlechtilé oceli, najdou se umělci, kteří na něj hrají smyčcem jako na housle. Dobře se řeže s kratšími břichatkami, kterým se říká kaprovky.

Obyčejné pily mají trojúhelníkovité zuby, vyhnuté do rozvodu, neboli do šraňku. Ozubení je někdy přerušováno pravidelnými mezerami pro vypadávání pilin. Pilinové mezery má také korunkové ozubení. Existují také zuby hoblovací nebo tvaru písmene M.

Ve dvou řežeme tak, že pouze taháme pilu k sobě, nesmíme ji tlačit od sebe k partnerovi. U břichatky či kaprovky je pohyb mírně houpavý, kolébavý, chce to cvik a hlavně souhru. U všech pil a pilek musíme dbát na to, aby řezané dřevo nesvíralo list.

Řezání a štípání dříví je zdravou prací i sportem, pokud zrovna neholdujete kruhovým pilám, cirkulárkám. Právě cirkulárka je největším zlodějem prstů.

Běžné druhy jednomužných pilek pro různé druhy práce

Obloukovka s dřevěným a kovovým rámem

Břichatka nebo kaprovka

Rámovka pro truhlářskou práci

Různé typy pilových listů (vpravo s mezerami pro vypadávání pilin)

Podle knížky F. A. Elstnera Dobrodružnou stezkou

:: zpět | Velké klubové akce | Tábornická praxe |