2. Rena


Hned na druhém táboře, tedy v roce 1972, odstartovala hra, která v tehdejších dětech zanechala nesmazatelné zážitky. Všechno začalo nenápadně. V rohu tábořiště nad kuchyní vedle nářaďovníku byla postavena budka 2 x 2 metry se stanem, ve kterém byla telefonní ústředna telefonní sítě, propojující kuchyň, hlavního vedoucího, hangár, atd. Vedle pan Mokrý, tehdejší vedoucí a zakladatel Průzkumníku, nainstaloval nefalšovanou vojenskou vysílačku, jakou nosí na zádech spojař jednotky v bojových akcích. U budky byl vztyčen stožár 5 metrů vysoký s anténou. Tato vysílačka měla dosah 25 - 40 km a táborníci se na ní učili spojařské abecedě. Tenkrát měl ještě oddíl výrazně technické zaměření, vždyť také jej založili členové elektrotechnického kroužku. Vše probíhalo v klidu, až jednou...

Asi šestý den tábora někdo točil knoflíkem pro volnou frekvenci, když se ve sluchátkách ozvalo:
“Zde Rena, zde Rena, automatická mezihvězdná loď oblétá vaši planetu a hovoří vždy v řeči území, nad kterým se nachází.”

Pak bylo užaslým táborníkům sděleno, za jak dlouho sonda obletí Zemi, a kdy se tedy bude opět nacházet nad naším územím. Posláním sondy bylo navázat kontakt s lidmi, poznat jejich zvyky, chování v různých situacích, poznání planety, na které žijí, atd. Proto při dalším hlášení zadala úkol na dobu do dalšího přeletu. Zprávy o splnění se nikam nedávaly, neboť mimozemšťané všechno viděli a znali.

Hlášení Reny bylo v 6:35 a nevěřili byste, kolik táborníků mělo už uklizeno ve stanech, byli umytí, učesaní a čekali, až se Rena ozve, i když budíček byl až v 7 hodin.

Postupně táborníci zjistili, že neznámá loď navazovala pravděpodobně styk i s jinými stanicemi hovořícími anglicky, rusky a ještě další řečí, kterou se však nepodařilo rozluštit. O učebnice cizích jazyků je rvačka.

Na závěr na důkaz spokojenosti pronesl v posledním hlášení velitel meziplanetární lodi proslov, hodnocení akcí, a poslal táborníkům na památku malý létající talíř, který skutečně v noci za mohutných světelných a zvukových efektů přistál východně od Liščích jam. Dlouho pak UFO viselo v klubovně Průzkumníků jako připomínka nevšedního zážitku z tábora 1972.

To by mohl být konec. Ale není. V roce 1974, když Láďa Novák, Mák, Ina, Květula, Hanka Tučková a Marian nastupovali dráhu instruktorů, bylo jim po úspěšném složení instruktorských zkoušek řečeno (mimo jiné), že vysílání Reny bylo prováděno ze stanu vedoucího pana Mokrého a Rena byla hra, která se povedla. Z toho se vyvinula debata, že by neškodila další “opravdová” hra, a tak za dva roky přišla hra nová.

Tábor 1972, na kterém proběhla legendární celotáborová hra Rena

   

Hanka s minohledačkou           Takhle si sondu představovali táborníci