|
Tak zněl podtitul další klubové výpravy, která se uskutečnila v sobotu 13. dubna 2013. Ona ale začala již o několik dnů dříve. Každá družina totiž obdržela žádost o pomoc při pátrání po dvou zločincích. Žádost přišla od našeho starého známého kpt. Mikuly, dnes již bývalého policisty na odpočinku. Ten samý Mikula nás již v roce 1985 žádal o stejnou pomoc. O pomoc při vypátrání a dopadení zločinců Srnky a Doubravy, kteří si mezi tím odpykali dlouhé tresty a po letech se opět vydali na dráhu zločinu.
Sraz na výpravu byl stanoven na 9:15 u klubovny. Tady na všechny příchozí, a že jich byla pořádná horda, čekala na dveřích přišpendlená obálka, která ukrývala instrukce k průběhu akce. Byl stanoven přesun na autobusovou zastávku k Družstevnímu domu, kde v 10:13 došlo k nalodění do autobusu směr Skvrňov. Místo výstupu – konečná zastávka právě ve Skvrňově. Zde podle instrukcí měli Průzkumníci hledat značku, která by je navedla na správný směr cesty. Místo toho si někteří vymetači košů všimli, že se na jeho dně povalují roztrhané kousky papíru s důvěrně známým písmem. Proto došlo k vyjmutí roztrhaných kousků z koše a začalo jejich skládání. Ale pozor, toto vůbec v plánu nebylo. To jen náš důchodce Mikula roztrhal, co neměl a zahodil, kam neměl, čímž své pomocníky poněkud zmátl a připravil o spoustu drahocenného času. Budiž mu to odpuštěno.
Po této úsměvné pasáži již probíhala cesta, jak měla a kudy měla. Byla totiž značena původními oddílovými značkami, jejichž přehled obsahovala obálka s instrukcemi v klubovně. Po chvíli putování se objevila značka, která znamenala, že někde je ukryta zpráva. Tato zpráva, která nesla název Zastavení první, oznamovala, že někde v blízkosti se nachází věčně spící zvíře, které hlídá další obálku. Najít ji byla pro pronásledovatele hračka. Obálka obsahovala kopii dobového zápisu z kroniky a původní zatykač na oba zločince.
Po dalším úseku cesty přišlo Zastavení druhé. Tentokrát dostali všichni za úkol přejít stanovený úsek blátivé cesty tak, aby za sebou zanechali maximálně 3 otisky stop. Děti vystlaly cestu mechem a smrkovýma větvičkama a přes ně přejít beze stop už byla hračka. Odměnou byla další obálka. Ta ukrývala policejní fotografie hledaných zločinců z roku 1985.
Další putování zavedlo Průzkumníky až na okraj úvozu s malým potůčkem. To bylo místo pro Zastavení třetí a s ním přišla zkouška tmy. Lépe řečeno pronásledování ve tmě. Úkolem bylo vybrat ze svého středu 3 zdatné jedince. Ti měli všechny ostatní, kteří měli zavázané oči, převést po jednom na druhou stranu úvozu. I tento úkol byl splněn. Tentokrát za něj byla obálka se současnými fotografiemi Srnky a Doubravy, ale i s jejich maskováním. Po prohlédnutí fotografií byl čas jít dál.
Značky vedly pronásledovatele neomylně k cíli cesty. Ten byl jen pár kroků před starým Hryzelským tábořištěm. Před brodem na tábořiště byla obálka a v ní Zastavení poslední. Obsahovala tentokrát již odmaskované fotografie hledaných zločinců. Ale také šifru s posledním úkolem. Při luštění se Průzkumníci trochu zapotili, ale vytrvalostí se dopracovali k rozluštění. Měli se zmocnit batohu zločinců, který byl ukryt v krmítku pro bažanty a obsahoval indicie, které je měli navést k místu, kde byla ukryta část starého lupu. Právě pro ten si sem Srnka s Doubravou přišli. Po vydedukování správné možnosti se část pronásledovatelů vydala hledat místo úkrytu lupu a ostatní se rozhodli Srnku (Slona) s Doubravou (Koza) chytit a předat spravedlnosti. Po chvíli pronásledování a následného boje byli oba chyceni a přivázáni ke stromům. Mezitím pokračovalo hledání toho správného místa. Ukázalo se ale, že dedukce byla správná jen z části. Správné místo ne a ne najít. Až náhoda pomohla, když Stoupa v místech bývalé táborové kuchyně zakopl o drn a odkryl to pravé místo. Již jen okamžik trvalo vykopání staré rezavé plechovky, která byla plná mincí různé hodnoty. Opravdu příjemná vykopávka, která se v tu chvíli stala majetkem Průzkumníků. Bylo to jako na zavolanou, neboť nedokončená stavba nové kuchyně na současném tábořišti potřebuje nutně další finanční injekci.
Následoval již jen oběd, krátký odpočinek a prohlídka několika historických fotek z Hryzelských táborů. Ty byly symbolicky umístěny tam, kde se ten či onen objekt na fotografii ve skutečnosti nacházel. Pak již jen proběhl přesun na autobus a odjezd zpět do Kolína. Na závěr je třeba pochválit počasí, které přes svou dopolední rozpačitost přešlo v příjemné a slunečné odpoledne.
|
