Podzimní invaze do daleka


<< předchozí | zápis | další >>

26. - 29. říjen 2006 - Úpice | autor: Píďa


Existuje videozáznam z této akce [Úpice]

1. den 26.10.2006 čtvrtek

Kdo zavítal ve čtvrtek ráno na nádraží v Kolíně, mohl tam spatřit Průzkumníky v maskáčovém a s batohy na zádech. Rozhodli jsme se strávit podzimní prázdniny v Úpici. Spočítat se, dojít k pěknému číslu 24 a hurá na vlak. Přestoupili jsme v Pardubicích a Hradci Králové. Cestování vlakem skončilo ve vesničce Malé Svatoňovice a odtud už jenom pěšky do Úpice. Po červené značce, přes pár kopců a ocitli jsme se v Úpici. Doptali jsme se na ubytovnu, kde jsme se ubytovali a začali vařit, protože nastal čas oběda.
Po zaslouženém odpočinku jsme se vydali na procházku do blízkého okolí. Opozdilci si dali bojovku po městě, kdy hledali první skupinu po oddílových značkách v ulicích. Nakonec jsme se všichni sešli na poli nad Úpicí, kde jsme si zahráli hru s talířem. Vedoucí potvrdili svoji nadvládu a v pěti porazili děti. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna pokračovala ve hře a další šla poznávat krásy podvečerní Úpice a jejího okolí. Byla to velmi poučná cesta. Minuli jsme hvězdárnu, divadlo, strom se všemi barvami podzimu, krytý most a zelenou značku, po které jsme se vrátili zpátky do ubytovny. Zde už na nás čekala druhá skupina, která už pilně vařila večeři a tak jsme se k nim přidali. Večer už se odehrával v podání hry Uno nebo polehávání na postelích. Posledním vlakem za námi přijel ještě Slon. Poté všichni usnuli spokojeným spánkem.

2. den 27.10.2006 pátek

Ráno nám dlouho trvalo, než jsme se nasnídali a vyhrabali z postelí, proto jsme na túru vyrazili až v půl desáté. Směr byl do Babičina údolí. Cesta Justýnčinou stezkou probíhala rychle. Před dvanáctou jsme se usadili u hřbitova, kde nám paní nabídla i koťata, ale my si dopřávali svačinku. Další cestu spadaným listím jsme si zpestřili levelem. Každý se musel proplazit pod velice nízkou lávkou, ale je vidět, že se aspoň trošku každý z nás hýbe, tak proto jsme tento level každý splnil. Level o další kus cesty byl už jenom pro Aleše a Slona, kteří se vyškrábali na Bílý most, který nebyl zrovna nejnižší, a z kterého poté seskočili. Od mostu už to bylo kousíček ke splavu, kde jsme se jako Viktorka posadili i my a dopřáli jsme si oběd a odpočinek pro unavené nohy. Již za cesty rozpoutala Bětka v některých hlavách myšlenku jít do Náchoda, kde se odehrává děj knihy od Josefa Škvoreckého Zbabělci s hlavní postavou Danym Smiřickým. Proto jsme se u Starého Bělidla rozdělili na dvě skupiny. Ti plní elánu vyběhli za Danym a zbytek se prošel okolo zámku Ratibořice a zavítal do České Skalice na vlak.
Cesta za Danym ubíhala rychle, protože jsme na Čuníka vymýšleli různá cizí slova. A tak co nevidět jsme potkali malý vojenský hřbitov a zámek Náchod. Po chvilce obdivování místních medvědů jsme vyrazili do vytoužené kavárny u Beránků. Ze zámku je to po hodně schodech a tak jsme si chtěli zkrátit cestu po zábradlí, ale k naší škodě to vůbec nejelo a tak to skončilo jenom poměřováním Slona a Nikči a jejich sedacích souprav. Tím jsme byli naprosto zaměstnáni, takže jsme si ani nevšimli, že stojíme přímo vedle kavárny U Beránků na kterou jsme se ptali místních následovníků Dany Smiřického. Kavárna nám přišla příliš nóbl, proto jsme se rozhodli pro pizzerii. Při shlédnutí tenisu, házené, ragby žen, pozemním hokeji jsme se najedli a vyrazili po dalších stopách Danyho. Gymnázium, kam občas chodil, bylo kvůli volbám otevřené. Prolezli jsme ho křížem krážem a dokonce jsme se i vyptali na cestu k pivovaru. Ten nás však zklamal, protože nevypadal vůbec historicky a proto zbývalo ještě nádraží. Na nádraží pokračovalo zaučování do cizích slov, a tak teď všichni víme, že koželuh je zpracovatel kůže, že archaický je starobylý, že pregnantní je přesný. Takto pokračovala i cesta vlakem do Malých Svatoňovic a autobusem do Úpice. Večer už jsme stihli jenom pár her Una a znaveni jsme ulehli do postele.

3. den 28.10.2006 sobota

Ráno jsme vyrazili stejně jako v pátek, tentokrát opačným směrem na sever na hranice, které se už staly tradicí. Jelikož se výprava stala vzdělávací, byl na řadě Slon, který vysvětloval a zkoušel Áťu z logaritmů. Další vzdělávací program byl určen na Malé Svatoňovice, kde jsme se všichni vyfotili u sochy Josefa a Karla Čapka. Následoval výstup podél křížové cesty na rozhlednu Žaltman. Po svačince nás čekala chvilka matematiky a počítání schodů rozhledny, ale k 51 schodům se nikdo nepřiblížil. Před cestou na hranice jsme se ještě posílili obědem v Jestřebí chatě. Největší zájem po cestě budily malé bunkry, ale ten nejlepší nás ještě čekal. Naštěstí Slon měl baterku a tak jsme bunkr mohli prolézt celý a dokonce i najít poklop a vylézt na samý vrchol a vytvořit skupinové foto. Hranice už byly nadosah a tak jsme se rozeběhli za nimi. V Petříkovicích jsme zjistili čas odjezdu vlaku a že máme spoustu času na focení u hranic. Na Polské straně vytvořili nějakou velmi abstraktní budovu, tak jsme ji prolézali zvenku, zevnitř a zkoušeli různé gymnastické kousky. Po focení jsme se vrátili na zastávku a čekali na vlak. V Malých Svatoňovicích jsme se rozloučili se Slonem. Zatímco on pokračoval vlakem domů, my se vydali už známou cestou do Úpice. Večer proběhl již známou zábavou. Uno, večeře, polehávání a spánek.

4. den 29.10.2006 neděle

Dneska v noci se posouval čas na zimní a tak jsme si ještě hodinku přidali už k tak dlouhému spánku. Neděle byla dnem vařícím a uklízecím. Po úklidu jsme vypočítali počasí, tak abychom nezmokli a vyrazili jsme s baťohama na nádraží. Dorazili jsme o hodinu dříve a tak jsme se dali do jídla a luštění sudoku, když se před námi strhla průtrž mračen, naštěstí jsme byli chráněni střechou, ale přesto nám nebylo zrovna nejtepleji. Naštěstí zanedlouho přijel vlak a my se usadili. Cesta vlakem byla dlouhá a občas nás pan průvodčí vyhodil ze sedaček, aby se mohli posadit jiní, když byl vlak úplně plný. Ve Velkém Oseku jsme nasedli na známý pantograf a za chvíli už jsme stáli na nástupišti v Kolíně a dávali si oddílový pokřik. Za celé dlouhé prázdniny jsme ušlapali 57 km.