|
Poprvé v novém roce jsme se na výpravu vydali v sobotu 13. ledna. Cílem bylo tentokrát polesí Kersko nedaleko Nymburka - lesní městečko a místo spjaté se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, který tam jezdil na chatu, nechával se inspirovat a tvořil.
Sraz byl v devět hodin a deset minut na kolínském vlakovém nádraží, kam nakonec dorazilo víc než dvacet lidí. V půl desáté jsme nasedli na vlak, který nás dovezl do Poříčan, kde jsme přestoupili a pokračovali až do Sadské.
Ze Sadské se naše kroky ubíraly cestou necestou (ale spíš necestou), polem nepolem, až jsme se ocitli na místech, kde pole a louky přecházejí v hluboké lesy kerské. (K tomu se váže jedna zajímavost: kolínský rodák Gustav Frištenský, prvorepublikový přeborník v zápase řecko-římském, měl ve svojí družině černocha, který se při výletě do Kerska v lese ztratil a už ho nikdy nikdo neviděl ...)
Nám se naštěstí nic podobného nestalo, protože doba pokročila a Klub českých turistů se činí, takže jsme se pohodlně po zelené značce dostali až k jednomu z cílů výpravy, kterým byly dvě prastaré borovice s poetickými jmény: Krásná Pepina a její o nějaké století starší sestra Švarná Tonka, která už má bohužel svá nejlepší léta za sebou. Nicméně aspoň Pepina za pohled určitě stojí. Nedaleko borovic jsme si dali oběd a zahráli hru na medvědy, která spočívá v tom, co nejdéle vydržet vlastními silami nad zemí na holém kmeni stromu. Výkony hráčů se dost lišily. Zatímco první várka hráčů odpadla po pár vteřinách, taková Bára, Nikča nebo Ted vypadali, že kdybychom je nesetřásli, visí na těch stromech doteď.
Naše další cesta vedla k prameni svatého Josefa, který vyvěrá z hloubky víc než 70 m poblíž hlavní silnice zvané Betonka. Lesní městečko v Kersku má mimochodem aleje a ulice členěné a číslované po vzoru New Yorku a Betonka v téhle soustavě představuje 5th Avenue. Voda z pramene se jmenuje Kerka (ne kérka) a chuť má opravdu zvláštní, asi jako když olíznete hřebík ...
Po krátké zastávce u pramene jsme pokračovali na jih po Betonce, pak po zelené lesem až na místo, kde les protíná rušná hlavní silnice. Po svačině a přechodu silnice jsme svižnějším tempem pokračovali až do vesnice zvané Třebestovice, kam chvilku po našem příchodu přifrčel vlak, který nás odvezl do Poříčan a dál do Kolína.
Výpravu zakončil oddílový pokřik rozléhající se po setmělém nástupišti. Pak jsme se před nádražím rozloučili a hurá domů.
|
