Výprava do kraje Oty Pavla


<< předchozí | článek | další >>

výprava - 8. - 10. duben 2004 - Křivoklátsko | autor: Šéďa


Existuje videozáznam z této akce [Branov]

Čtyřdenní předvelikonoční výprava na Křivoklátsko se konala netradičně od čtvrtka do soboty 8. až 10. dubna 2004. Vysvětlení je prosté. Děti měly velikonoční prázdniny. Výpravu zorganizovala Bětka a podařilo se jí zajistit nocleh v jedné bývalé hájovně u Branova nedaleko Křivoklátu.

Čtvrtek
Když se ve čtvrtek v 8:45 Průzkumníci sešli na nádraží, čekalo je první překvapení. Na výpravu se jede bez Bětky, která si neplánovaně pořídila sádru. Podrobnosti zná Tom, který ale dorazí až odpoledne. Na nádraží se zato objevuje zcela neplánovaně Blonďák s batohem, ovšem ten už má za sebou náročnou cestu z německého Würzburgu a je rád, že bude zase pár dní doma.

Zatím Slon se marně pokouší koupit jízdenky do Kokořína. Když mu paní pokladní už potřetí vysvětluje, že žádná zastávka jménem Kokořín neexistuje, dochází Slonovi, že se ten hrad asi jmenuje jinak. Vzpomněl si na Křivoklát a pak už šlo všechno snadno. Průzkumníci se vydávají na cestu rychlíkem do Berouna a odtud po hodinovém čekání osobním vlakem do Křivoklátu. Čekání v Berouně si mnozí zpestřují nákupy v místních stáncích. Někteří mají v peněženkách velký průvan.

“Gágoši, ségra už nemá peníze,” oznamuje Slon Gagarinovi.

“Já taky ne,” odpovídá Gagarin s klidem.

Na hradu Křivoklátě je klid, jako každý jarní všední den. Je znát, že sezóna se ještě pořádně nerozběhla. Je to ale jakýsi klid před bouří. V sobotu a v neděli se zde konají velikonoční trhy a v obou dnech je vypraven z Prahy zvláštní parní vlak. Očekává se 1500 lidí v každém vlaku. Místní už se děsí předem. Takhle to asi vypadalo dříve, když šly krajem zvěsti o blížící se hordě nájezdníků. Teď byste ale turisty na prstech spočítali.

Slon se vrací se vstupenkami a hned hrdě hlásí:

“Tak jsem dojednal slevu. Ale má to jeden háček. Výklad bude ve finštině.”

Mnohé Průzkumníky to zaskočilo. Většina z nich ani netušila, jak vlastně finština zní. Sdělení, že je podobná maďarštině, je příliš nepobavilo.

Finská výprava se sice opravdu dostavila, ale Průzkumníci nakonec dostali svého průvodce. O cizojazyčný výklad ale nepřišli, protože mezi turisty byli dva anglicky mluvící cizinci, takže došlo i na malou lekci angličtiny.

Po prohlídce se vydali na nedalekou vyhlídku, odkud je typický pohled na hrad. To už dorazil i Tom, a tak se mohli vydat přes Roztoky do hájovny. Cestou překonali také jeden brod. Někteří suchou nohou po kamenech, někteří mokrou nohou, když nedošlápli a Gagarin proběhl potokem hned třikrát, aby měl jistotu, že bude mít mokro v botách. Jen Šéďa neztratil nervy a našel o pár metrů dále lávku.

A zde zažili další překvapení. Už zvenku hájovna připomínala spíše penzion. A vnitřek tento dojem potvrdil. Takovou koupelnu mnozí nemají ani doma. Zkrátka takový komfort nikdo nečekal. Kluci hned využili elektrický sporák ke kulinářským experimentům s palačinkami. Všechny je snědli, takže asi k jídlu byly.


Pátek
V pátek Průzkumníci vyrazili na túru po okolí. Protože se nacházeli v kraji Oty Pavla, nemohly jejich kroky vést jinam než ke slavnému přívozu přes Berounku pod Branovem. Nejdříve se zastavili v Branově, aby v místním obchodu doplnili zásoby. Slon si dokonce koupil biskupský chlebíček politý čokoládou ve tvaru zajíčka, aby tak posílil předvelikonoční atmosféru. Někteří se zatím na zdejším dětském hřišti rozpomínají na svá mladší léta. Naštěstí houpačky, kolotoče a prolézačky jejich zátěž přežily.

Polem nepolem, cestou necestou sestoupili k Berounce ke stavení, kde je dnes muzeum Oty Pavla a stále zde funguje přívoz, i když jen v turistické sezóně. Přestože sezóna ještě nezačala, současní provozovatelé Průzkumníky ochotně pustili dovnitř a slíbili i převoz na druhou stranu.

Nejdřív ale musel Ted vylít vodu z pramice. Slona překvapilo, že přívoz nemá lano přes řeku, ale používá se pohon klasickým bidlem.

“Lano tady bylo,” řekla paní. “Až do předloňské povodně.”

A ukázala na dvoumetrový zbytek lana visícího na skále u řeky. Připomněla tak všem, že tento kraj byl povodněmi roku 2002 postižen velmi tvrdě. Pak už paní převoznice převezla Průzkumníky nadvakrát na druhou stranu. Nebylo možné si nevšimnout, že si počínala velice zkušeně a přesně věděla kam až proud pramici snese.

Na druhém břehu došlo na zajíčka. Byl dobrý. Pak se Průzkumníci vydali na cestu po hřebeni nad řekou. Cestu si zpestřili pohledem na koně a po dlouhém vyčerpávajícím pochodu dorazili do Skryjí, kde byl most přes Berounku. Zde byla konečně přestávka na oběd. Sluníčko svítilo a na louce u vody bylo příjemně. Motyka s Kájinou zkoušely akrobatická čísla, Gagarin tančil kozáčka, prostě idylka. Najednou Krtek zahlédl na druhém břehu kouř a vyhrkl:

“Hele vlak, lokomotiva!”

Vzhledem k tomu, že tu nevedou koleje, jednalo se samozřejmě o traktor.

Další cesta vedla po druhém břehu zpět podél vody na zříceninu Týřov. No cesta, spíš horská stezka nad strmým srázem do vody. Zkrátka něco pro Sini. Měla to jako soukromého bobříka odvahy.

Týřov je typická malá opuštěná zřícenina. Eldorádo pro ty, co milují různé prolézačky.

Zbývá poslední, ale orientačně nejnáročnější úsek cesty. Je třeba se dostat do hájovny přes les po neznačených cestách. Po poradě s mapou se Průzkumníci vydávají vzhůru do lesů.

Cestou přišli k vyvrácenému stromu, který ležel přes poměrně hluboké údolíčko. Slon popichuje Krtka, aby přelezl na druhou stranu. Krtek se nenechá dlouho pobízet a posunováním vsedě pomalu překonává údolí. To už se hlásí další dobrovolníci, ale Slon odmítá, protože je to nebezpečné.
“A proč Krtek může a my ne?” reptá Bymee.
“Protože Krtka by nebyla škoda,” konstatuje Slon.

Jsou ale samozřejmě i tací, co se nehlásí, například Sini. Slon opět provokuje a protože zná její strach z výšek, je tentokrát ochoten jít do sázky. Protože Sini je teď na řadě s nošením společného batohu a cesta ještě dlouho povede do táhlého kopce, sází se se Slonem, že místo ní ponese batoh on. Slon souhlasí a Sini se vydává na kládu. Zatím Krtkovi se lezení po kládě zalíbilo a dává si další kládu na stráni o něco výš.

Ukazuje se, že Sini, když jí o něco jde, dokáže překonat sama sebe. Zkrátka kládu zdolala, až jí kluci začali podezřívat, že svoji závrať trochu hraje. Nicméně batoh nesl Slon. Vyhnali Krtka ze třetí klády a pokračovali dále v cestě.

Nakonec orientace podle mapy dopadla dobře. S krátkou zacházkou zapříčiněnou odlišným vedením cest, než jak byly zakresleny na mapě, dorazili Průzkumníci k večeru do hájovny.

Sobota
Ráno se objevuje problém. Neteče voda, protože z jakéhosi důvodu přestala fungovat vodárna. Problém se nepodařilo odstranit, a tak se na hygienu a úklid spotřebují poslední zbytky vody v nádržích. Majitelka z toho radost nemá, ale co se dá dělat. Průzkumníci odcházejí do Roztok. Času je dost a tak se zastavuje na zdejším fotbalovém hřišti, kde právě probíhá fotbalový zápas. Po nějaké době jdou na nádraží v Roztokách a čekají na vlak do Nižboru.

“Krtku, za chvíli uvidíš největší traktor, jaký jsi kdy viděl,” popichuje Šéďa Krtka za jeho včerejší zmatení.

Zvláštní vlak z Prahy je na cestě. Výpravčí stanice má přesné zprávy. Vlak má 20 vagónů a sotva se vešel v Berouně na nádraží. A už je tady. Rychlíková parní lokomotiva, slavný Albatros, šlape jedna radost.

“Ten s tím jede jak blázen,” neudržel se výpravčí na adresu strojvedoucího, který se zřejmě před kopcem ke Křivoklátu snažil udržet rychlost na povolené hranici.

Navíc dojem umocňovala mohutnost lokomotivy, takže to vypadalo, že vlak jede rychleji než ve skutečnosti.

Téměř půl hodiny trvalo, než všichni cestující v Křivoklátě vystoupili. Vlak se samozřejmě do zastávky celý nevešel, půlka zůstala v tunelu, takže se muselo několikrát popojíždět. Díky tomu mají zpoždění i pravidelné vlaky, ale Průzkumníkům to zase až tolik nevadí. Konečně přijel motoráček z Rakovníka a odvezl je do Nižboru.

Tady má Tom v plánu vylézt na kopec nad Nižborem, kde se ve starověku rozkládalo velké keltské hradiště. Sluníčko svítilo, únava rostla, a tak skočili, kde jinde než u fotbalového hřiště, kde probíhá žákovské utkání.

Záškrt soustředěně pozoruje hru, a po několika minutách se zeptá:

“Co je to za pána ten v černým na hřišti?”

Tím odbourala většinu Průzkumníků, protože dotaz tohoto typu nikdo neočekával. Fotbaloví rozhodčí ještě nebyli tolik populární, aféra s úplatky, která je zviditelnila, propukla až o pár týdnů později.

Zatím Tom šel prozkoumat keltské oppidum. Když se vrátil, prohlásil tajuplně:

“Je to tam opravdu velké, to musíte vidět.”

A tak se tam vydali všichni až na Sini, která prohlásila, že bude hlídat batohy. Po strmé stezce s vypětím všech sil vylezli na náhorní planinu. Bylo to tam opravdu velké. Kolem dokola veliké - nic. Jen uprostřed trčel obrovský dřevěný kříž, který ale s Kelty rozhodně neměl nic společného. Málo platné, Sini opět vyhrála. Tak aspoň rituálně obětovali Krtka.

Vrátili se zpět na hřiště, kde probíhal další zápas, tentokrát už dospělých. Nižbor měl opět výrazně navrch. Po dvou brankách se Průzkumníci vydali na nádraží.

Dobrodružstvím však nebyl ještě konec. Od Křivoklátu přijel dvouvozový motoráček plný, jak pražské metro ve špičce. Jenže metro ve špičce jezdí skoro každou minutu. A tak nastupuje známá poučka pražských cestujících, že neexistuje vůz, do kterého by se nenacpal ještě aspoň jeden cestující. Když si tuto poučku zopakujete 15x, je celá výprava vevnitř a už se jede. Problém byl v tom, že Průzkumníci byli rozprostřeni po celém vlaku. A když dojeli do Berouna, už tam čekal rychlík do Prahy. Přesun se bohužel nezdařil bez chyb. Zatímco všichni vystoupili a vydali se za Šéďou k rychlíku, Ted spokojený, že je ve vlaku konečně místa dost se uvelebil na sedadle a bylo mu úplně jedno, že ve vlaku nevidí nikoho známého. To už věděli Slon i Tom, že Ted chybí, jenže najděte ho v tom množství lidí, kteří se valili po nádraží. Nebudeme vás napínat. Nakonec to všechno dobře dopadlo a rychlík jim neujel.

V Praze přestupovali ještě jednou, ale to už bylo v klidu a Teda si ohlídali. Při čekání na odjezd na vedlejší kolej přijela naše známá parní lokomotiva a zastavila pár metrů od vagónu, kde byli Průzkumníci. Slon se vydal na průzkum parního stroje. Když se vrátil, prohlásil na učitele matematiky a fyziky poněkud neobvyklou větu:

“Stejně nechápu, jak to, že to funguje.”

Cesta do Kolína už proběhla bez problémů.