| Jak už bylo řečeno na začátku, některé hry vlastně nebyly žádné hry o body, ale byl to prostě jenom sehraný příběh. Nebylo samozřejmě možné každé dva roky opakovat hru s podobným námětem. Takže v roce 1980 byla celotáborová hra o něčem úplně jiném. Jednoho večera, když všichni seděli u ohně, se náhle mezi stany objevily dvě postavy ve skafandrech, v ruce něco jako baterku a těžkopádnými kroky pokračovaly po tábořišti. Účinek byl vskutku velkolepý. Když se postavy uprostřed tábořiště zastavily a nemotorně se otočily směrem k táborníkům, mezi kterými zavládla hysterie (zejména mezi dívčí částí) a ti, co stáli nejblíže, začali dost rychle couvat. Fanas necouval, ale popadl lavičku.
"Fáňo, počkej, nevíš, kdo to je," brzdil ho Láďa Novák.
"To je mi jedno, jestli půjde blíž, tak mu ji natáhnu," tvářil se Fanas s lavičkou odhodlaně. Obě postavy si to rozmyslely a nevzrušeně pokračovaly do kuchyně. Jeden mimozemšťan si to nějak špatně vypočítal, netrefil se do jídelny, ale narazil na roh kuchyně a zanechal otisk "baterky" na jídelníčku. Oba pak prošli do kuchyně a zmizeli. A s nimi zmizela i Láďova sestra Pavlínka, která ještě něco v kuchyni připravovala. Zůstala po nich jen zpráva, ve které se pravilo, že jsou mimozemšťané a že Pavlínku vrátí za dva dny o půlnoci na kopci za Vavřineckým potokem u chatové osady poblíž tábora ROH ZPA Pečky. Chtěli za ni vzorky lidské potravy. Vedoucí se tvářili překvapeně, Láďa se nejdřív jich, pak i nejstarší družiny Lvíčat ptal, jestli si náhodou nepozvali nějaké kamarády na přepad. Nikdo se k ničemu nepřiznal. Za dva dny v noci byli vzbuzeni táborníci, kteří se dobrovolně přihlásili na noční výpravu. Láďa se vytasil s vysílačkou a navázal spojení s oddělením VB Kouřim, aby byla jistota, kdyby se náhodou jednalo o nějakou léčku. Když dorazili na místo, nečekali dlouho. Na kopci se rozsvítilo ohnivé světlo a objevily se obě postavy. Průzkumníci vyslali Mikiho a Adama, aby předali vzorky potravy. Ne že by ti dva příliš věřili na ufony, ale trému měli. Adam, v ruce sklenici se vzorky a plnou hlavu setkání s mimozemskou civilizací, náhle zahučel do nějaké jámy, protože se nedíval pod nohy. Sklenici ale stále držel v ruce. Vyškrábal se ven a pak oba předali vzorky. Po chvíli světlo pohaslo a k Průzkumníkům čekajícím dole na cestě se připojila Pavlínka. Když se jí všichni vyptávali, co dělala, nevěděla. Nepamatovala se na nic od chvíle, kdy ji mimozemšťané překvapili v kuchyni. Vyluštění této záhady se v září dozvěděli, jak už bylo tradicí, také noví instruktoři Myška, Želva, Fanas, Jíra a Šéďa a spolu s nimi i Maka, Káče a Martin Bělík, kteří odešli, aby založili svůj oddíl Bobři (pozdější Žlutý Kvítek). Jak to tedy tenkrát bylo? O akci vědělo jen pár lidí a přišel s ní pan Mokrý, který tábořil se svým oddílem v Maloticích. Akci prováděl on sám s jednou vedoucí v protichemických oblecích. S Pavlínkou byli samozřejmě domluveni. Potřebovala si něco zařídit v Kolíně, a tak se toho využilo. Vysílačku, kterou měl Láďa k dispozici, zapůjčil samozřejmě také pan Mokrý a on sám byl na druhé straně spojení, nikoli tedy VB Kouřim. A ten otisk baterky na jídelníčku? Ve "skafandrech" bylo totiž takové vedro, že ubohým mimozemšťanům se potily zorníky a pořádně neviděli na cestu. Oddíl pana Mokrého samozřejmě také o nic nepřišel. Stejnou šou na malotickém tábořišti předvedli na oplátku o pár dnů později Láďa s Mákem. 
Tábor 1980 byl proslulý především samým bahnem |