Tábor roku 1991 byl ve znamení pátrání po stopách vědecké expedice v pralesích Jižní Ameriky v oblastech dávných civilizací. Družiny měly k dispozici velice poničený deník této výpravy, jehož stránky byly ohořelé, potrhané, některé chyběly úplně a zápisy byly čitelné často jen s obtížemi, pokud vůbec. Podle zápisů v deníku družiny plnily různé úkoly a hledaly stopy po předchozí výpravě. Vrcholem hry bylo dvoudenní pátrání po pokladu Inků, který obsahoval mimo jiné zlaté odlitky figurek zvaných panter (tedy žádná kočkovitá šelma). Poklad byl uložen v jeskyni na břehu Sázavy nedaleko Malovid. Jeskyni hledaly družiny podle rozstříhané mapy. V červnu před táborem Marian pořádal výpravu do Kutné Hory a ostatní vedoucí prováděli průzkum terénu. Z vlaku vystoupili na zastávce Rataje nad Sázavou předměstí a sešli do údolí malého potůčku, kde si vytipovali místo k přespání. Pak vyrazili k Sázavě. Šli lesem, a i když měli mapu, točili se kolem dokola, až skončili v Ratajích místo v Malovidech. "Potěš nás pánbu," prohlásil Šéďa. "Jestli se budou družiny orientovat tak dobře jako my, poztrácí se nám celý tábor." V Ratajích přešli Sázavu po železničním mostě a pokračovali po druhém břehu na Český Šternberk. Zde však nebyla ani stezka, a tak se probíjeli roštím a lezli po skalách. Šéďa si při slézání ze skály o větev akátu roztrhl kalhoty a poškrábal nohu. Pak už byli z nejhoršího venku a dostali se na asfaltovou cestu vedoucí do Českého Šternberka okolo hledané jeskyně. Sázavu pak přebrodili u malovidské zastávky, kde byla voda asi po kolena, a jen tak tak chytili vlak do Rataj. Slečna průvodčí se divila, když viděla, jak se pod Slonem a Buggym tvoří louže vody, protože si při brodění nezuli boty. "Kde jste byli?" ptala se.
"My jsme šli vodou," prohlásil hrdě Slon. Když na táboře došlo k závěrečné etapě hry, počasí přálo a sluníčko svítilo o sto šest. Družiny se přesunuly do údolí na místo přespání a nechaly tam spacáky a část batohů. Za pokladem vyrážely nalehko. Problém byl v tom, že poklad v jeskyni ještě nebyl. Měl jej tam dát Čert, který musel ten den do práce a měl od Mariana půjčené auto, kterým pak ve 4 hodiny odpoledne měl dovézt poklad do jeskyně.
Družiny však měly lepší orientaci než vedoucí v červnu. 4. družina si to namířila přímo na Malovidy a kdyby Šéďa a Šárka členy družiny nebrzdili, byli by na místě už před třetí hodinou. Počasí sice bylo pěkné, ale pár dní před tím byly vydatné deště, a tak Sázava měla znatelně vyšší stav než v červnu. Navíc se 4. družina místo na malovidskou zastávku trefila o pár set metrů po proudu, kde se Sázava dala leda přeplavat. Na druhém břehu však stál tábor a netrvalo dlouho a 4. družina byla převezena na druhý břeh na pramici. K jeskyni dorazili něco po tři čtvrtě na čtyři a chudák Čert jen tak tak stačil prchnout z jeskyně na skálu (pak taky Šéďovi pořádně vynadal, ten se však bránil, že už je víc zdržet nemohl). Za chvíli přišla 2. družina a pak se na druhém břehu objevila 3. družina a začalo velkolepé šou, které mohl Čert za odměnu sledovat pěkně z výšky. Marian sice dovedl družinu přesně k jeskyni, vytasil se s lanem, ale s takovým proudem zjevně nepočítal. Slon se vydal na průzkum a pomocí kluků na pramici se mu podařilo natáhnout lano na druhý břeh. Pak ti nejzdatnější za vydatné podpory svých kamarádů brodili na druhý břeh, aby si vyzvedli v jeskyni poklad. Ve všech hrklo, když Ještěrka zahučela po krk do vody, protože jí proud podrazil nohy, ale provazu se nepustila. Potom 3. družina zase brodila zpátky. 2. družina brodila u malovidské zastávky, kde byla voda skoro až k pasu, a způsobila tak veřejné pozdvižení. Na terasách okolních rekreačních objektů přibývali diváci a v rukou některých pánů se objevily dalekohledy. Na lesní tábořiště pod širákem dorazily družiny až v noci. "Máte to jako generálku na Návrat," říkal Šéďa Dáše a Lence, když si zkracovali lesem cestu od Českého Šternberka. S mapou v ruce to nebyl takový problém. Navzdory počátečním obavám se nikdo neztratil a dvoudenní výprava za pantery tedy skončila úspěšně. | 
