14. Pán prstenů

Celotáborovou hru v roce 1994 inspirovanou knihou J. R. R. Tolkiena Pán prstenů připravovali Kuba a Buggy. Vymysleli celkem 13 etap, ale v některých museli být trochu přibrzděni v rozletu. I tak to nebyla hra po nějaké měkoty.

Úvod vymysleli Kuba a Buggy efektní. V noci bude vyhlášen nástup, družiny odejdou pod skálu, kde se v ohnivé záři objeví Gandalf v šedé kápi se svící a přednese své poselství. Celé představení zakončí ohňostroj na louce.

Šedá je teorie, zelený strom života. Nahrávka Gandalfova poselství nebyla připravena a natáčela se na poslední chvíli s otcem Kuby v sobotu při příjezdu táborníků. V neděli večer před akcí pak Kuba udílí pokyny:

"Pitras si vezme kápii ..."
"Já žádnou papriku nechci," protestuje Pitras a všichni se smějí.

Slon s Pitrasem podporují návrh, který se osvědčil při Taraque, kdy byl tábor vzbuzen zvukem bubnu. Pitras se těší, jak si zabubnuje, a jde si vyrobit paličky. Čert bude zapalovat okolo Pitrase ohnivé sloupy a pak pustí magnetofon. Starosta se postará o ohňostroj.

Během večerního táboráku šli Pitras, Čert a Starosta ke skále instalovat sud a ohnivé sloupy. Po večerce jsou vedoucí ve srubu, mají poradu. Ve 23 hodin je buzena první hlídka, Pitras a Čert odcházejí.

"Starosto, běž si to připravit," radí už poněkolikáté Kuba.
"To zvládám," tvrdí Starosta. "Jak ten projev trvá dlouho?"
"Asi 10 minut," říká Kuba.
"Maximálně 5," nesouhlasí Šéďa.
"To zvládnu," stojí Starosta na svém.

Ve čtvrt na dvanáct přichází do srubu člen hlídky Petr a s klidem Angličana oznamuje, že za potokem něco bouchá. Zatímco se Pitras snaží, Petr buší do kolejnice a vyhlašuje nástup. Temné údery do sudu nepřestávají. Pitras se snaží tolik, že přerazil paličku.

"Já věděl, proč jsem si udělal dvě," chlubí se později.

Družiny vyrážejí za zvukem pod skálu, kde se vzápětí rozhořely tři ohnivé sloupy okolo temné postavy s hořící svící v ruce. Čerta zradila dobrá kvalita pyrotechniky. Sloupy se rozhořely tak rychle a takovým jasem, že nestačil utéct, aniž by nebyl spatřen. Navíc ho jasné světlo zmátlo tolik, že zapomněl, kudy chtěl utéct, takže chvíli zmateně pobíhal okolo. Pitrase zas vyděsil žár, který začal z ohňů sálat. On mě snad chce upálit, myslí si zděšeně a hvízdání jisker mu připomíná vojenské zážitky. To už sloupy pomalu zhasínají a Čert na skále zapíná záznam. Slyšitelnost byla dobrá, protože suchý splav nerušil. A tak i Starosta na louce slyšel Gandalfova poslední slova a strašně se zpotil, protože měl v tu chvíli nainstalovanou teprve třetinu ohňostroje a zbytek po kapsách ("To nebyly ani 3 minuty," nadával pak Kubovi). Táborníci už přecházeli přes splav a Starosta začal odpalovat světlice. Po skončení poněkud kratšího ohňostroje (něco přes polovinu) se vrátili do tábora a Starosta uklízel, když najednou zjistil, že jdou holky na latrínu. Skončil v kopřivách.

I přes dílčí nespokojenost byl však celkový dojem dobrý.

V první etapě družiny pomocí hádanky získaly kouzelný prsten a následovaly etapy další.

Táborníci ovšem často překvapovali tím, že reagovali jinak, než se očekávalo. V jedné etapě byli zástupci družin představující hraničáře vysláni do lomu pro bylinky. Když u lomu potkali Pitrase, předpokládali, že od něj bylinky dostanou. Nechápavý výraz jim z tváře nezmizel ještě chvíli potom, co je Pitras připoutal ke stromu. Přestavoval totiž zlého skřítka. Nikdo z hraničářů se nezmohl na sebemenší obranu, což se nečekalo a původně měl být Pitras posílen ještě Starostou.

V následující etapě pak družiny vařily z bylinek čaj, ale musely nejdříve přenést oheň z tábora na tábořiště Stopařů. Zatímco vedoucí předběžně probírali teorie přenosu žhavých uhlíků v ešusu, táborníci se s něčím takovým vůbec nezatěžovali, zapálili v táboře oheň a přenesli jej na různých podlážkách. Jen jedna družina přenášela oheň pomocí svíček, ale díky vlastní nešikovnosti si jej uhasila u Stopařů, protože neměla dostatečně jemné chrastí na podpal.

Jak už bylo řečeno, některé etapy byly umírněny. Například jedna etapa představující přechod pouště spočívala v tom, že každý s sebou stále nosí igelitový pytlík s vodou. Protože to bylo příliš dlouhé a pro malé děti náročné, došlo ke změně pojetí a etapa spočívala v co nejrychlejším přenesení 3 litrů vody bez pomůcek. Vedoucí počítali s tím, že táborníci budou přenášet vodu v ústech. Průběh soutěže je ale vyvedl z omylu. Táborníci přenášeli vodu i v botách, namáčeli si trička, košile a čepice (všechno oblečení však museli mít při přenášení na sobě), takže to za chvíli vypadalo jak při velkém prádle. Přenesená voda vypadala podle toho. Šedozeleně zakalené tekutiny by si nelokl snad ani vyžíznivělý velbloud. Spotřeba vody byla úžasná, téměř 100 litrů na čtyři družiny!

Přesně podle původních představ přenášela vodu v puse malá Petronela. Brzo se však stala středem pozornosti vedoucích, kteří soutěž sledovali. Petronela nabrala vodu do pusy, uběhla 10 metrů a vyprskla smíchy. Když to udělala potřetí, mlátili se smíchy už skoro všichni vedoucí.

"Prosím vás, pojďte někam stranou, nebo to chudák nedonese," strkala Ještěrka mezi záchvaty smíchu ostatní vedoucí za stany.

Netrvalo dlouho a Petronela sklidila zasloužené ovace za úspěšné přenesení vody.

Nicméně Kuba musel konstatovat, že tahle etapa se trochu vymkla, když viděl po boji celé mokré táborníky. Navíc se tato etapa konala v jednom ze dvou nejchladnějších dnů tábora, jinak byla tropická vedra.

Další drsnou etapou bylo noční bourání stanů. Táborníci dostali od Gandalfa varování, že je chtějí přepadnout obři, kteří hledají kouzelné prsteny. Mají tedy jít spát do lesa. Původně mě-ly být během nepřítomnosti táborníků zbořeny čtyři stany těch, kteří zrovna u sebe měli prsteny, a družiny je pak v noci měly znova postavit na čas. Po námitkách, že se podsady zničí a že je každý stan trochu jiný a v neposlední řadě že je to příliš surové někomu zrušit stan, byly použity malé turistické stany. Družiny si je večer postavily, šly spát do lesa, vedoucí stany zbourali, vyhlásili v noci poplach a družiny stany znova postavily na čas.

Jedna z posledních etap odehrávající se opět v noci představovala přechod močálů mrtvých. Družiny šly potokem vybaveny dvěmi svíčkami a procházely okolo bludných světélek (svíčky) a umrlců (nafouknuté balónky a gumové rukavice jako hlavy a ruce utopenců). Zlatým hřebem byl ovšem obří pavouk vyrobený Heroušem, který se po laně spouštěl nad hlavy překvapených táborníků, když jim předtím zničehonic přehradila cestu síť. Pavouk byl velký asi metr a svítily mu oči. Zahnala ho jen modrá záře z kouzelné trubičky, kterou dostaly družiny během jedné z předchozích etap. Na to však museli táborníci sami přijít.

Jaké byly reakce na objevení pavouka? V době hororů a akčních filmů na videu těžko někoho vyvedete z míry. Na hryzelských táborech by se to možná povedlo, ale tady šlo maximálně o krátkodobé leknutí, když se náhle z vody zvedla síť. Bylo možno spatřit spíš reakce překvapení, údivu i pobavení.

"To je bůh!" smála se Lucie na celé kolo, když pavouka spatřila.

Někteří si ho div nepohladili.

Nicméně závěrem všichni uznali, že hra byla zajímavá a že se přes drobné zádrhele celkem povedla. Když pak na dvoudenní výpravě pálili kouzelný prsten, aby zničili zlo, které by mohl v nepravých rukou napáchat, těžko se s ním loučili.