18. Dodge City 1898

Celotáborovou hru pro tábor roku 1998 připravovala Jaruška. Osud si ale zahrává, Jaruška je vážně nemocná s ledvinami a jde na operaci. Vůbec není jisté, jestli na tábor bude moct jet, protože nesmí prochladnout. Úkoly jsou rozdány a příprava celotáborové hry běží normálním tempem, ale všichni napjatě očekávají, jak se tahle situace bude řešit.

"Jaruška na táboře bude, i kdybych ji měl denně vozit z Kolína," nechal se slyšet Šéďa, který na táboře zastával funkci zásobovače a měl tedy k dispozici auto.

"Uděláme jí pelíšek ve srubu," plánuje Marian.

Všechno nakonec vychází jen tak tak. Jaruška přichází z nemocnice týden před táborem, za těch pár dní se dává jakž takž dohromady a ve čtvrtek večer už je na táboře. Pohublá, pobledlá, ale veselá a plná energie. Nakonec bydlela normálně ve stanu.

Hromadný odjezd na tábor, který se poprvé vyzkoušel minulý rok, se osvědčil. I tentokrát dobře zapadá do celotáborové hry. Budoucí honáci dobytka odjíždějí železným ořem za prací do města Dodge City. Píše se rok 1898. Stany jsou postaveny zcela netradičně ve tvaru dutého písmene T. Tvoří tak městečko se dvěma ulicemi.

Po příjezdu se táborníci ubytovali a seznámili se s jednotlivými rančery, kteří je budou zaměstnávat, s šerifem Slonem, s doktorem Marianem a dalšími. Doktor Marian má svérázné metody a se simulanty se nepárá. Jako první pomoc používá příruční lahvičku becherovky. Když nepomůže, je tu poslední pomoc - pistole.

Přestože se příběh odehrává na konci 19. století, významnou úlohu při přípravě celotáborové hry dostala technika sklonku století dvacátého. Peníze, tzv. nolary (zkratka nouzovského dolaru), vznikaly na počítači složením rukou kreslených bankovek a pérových kreseb významných táborových staveb vytvořených počítačem z normálních fotografií. Vytisknuté originály bankovek byly nakopírovány na barevné papíry, pak rozstříhány a slepeny k sobě rubovými a lícovými strany. Peníze byly hotovy.

Honáci sepsali pracovní smlouvy se svými zaměstnavateli a dali se do práce. Nejdříve sehnali volně se pasoucí dobytek, ocejchovali jej a ustájili. Taková kráva, to je majetek a kde je nějaký majetek, tam se dříve či později najde zloděj. A tak jedné noci zmizelo pár krav a následujícího dne odpoledne se dokonce zloděj, kterého si zahrál Minirys, dokonce přišel honákům vysmát. To ale neměl dělat, protože šerif na něj tasil zbraň a postřelil ho. Honáci se vydali po krvavých stopách. Některá děvčata měla se svými dlouhými sukněmi v tomto terénu trochu problémy. Stopa vede přes kopec na Buda. Při přechodu Vavřince Sysel uklouzl na kamenech a utopil fotoaparát. Zloděje našli mrtvého o kousek dál. Při útěku se zřítil ze skály.

Na divokém západě samozřejmě nemůže chybět zlatá horečka. Zlato se hledá tradičně na Zlatonosném potoce. Není to ale vůbec snadné. To si ověřila i Jaruška, která si usmyslela, že najde jeden obří zlatý valoun. Přesně viděla, kam ho Slon hodil. Potom hledala, hledala, hrabala se v bahně a nenašla nic. A tento valoun nenašel ani nikdo jiný, prostě jako by se propadl do země.

Jednou z nejnáročnějších byla etapa pracovně nazývaná Studna. Kvůli velkému vedru vyschnou studny a honáci hledají podle legendy vodu. Legenda byla napsaná černě na černém papíře a družiny se vydávají na cestu v okamžiku, kdy ji dokážou přečíst, to znamená za svítání. S sebou si berou poslední zásoby vody v igelitových pytlících. Tuto vodu po celou cestu nesmějí pustit z ruky. Cesta je vede přes Církvici, rybníček u Škvrňova, Buda, Hryzely a zpět k táboru. Cestou honáci plnili různé úkoly, dokonce i stříleli ze vzduchovky, ale pořád drželi v ruce svůj pytlík s vodou. Rozhodující bylo, kolik vody každá družina donesla až na konec tohoto strastiplného putování. Určitou kuriozitou bylo ranní vstávání 2. družiny. Její vedoucí Buggy si zakládal na tom, že má všechno pod kontrolou. Když shledal, že družina má všechno vybavení na cestu a může vyrazit, zjistil teprve, že nikdo nevzbudil jeho instruktorku Martinu.

Etapu na tomto principu původně zamýšleli provést Kuba a Buggy před čtyřmi roky v Pánovi prstenů. Vedoucím se ale tehdy zdála podle jejich popisu příliš náročná až šílená. Jaruška měla zcela jasnou představu, jak tuto etapu realizovat, a tak ji nedalo velkou práci ostatní vedoucí přesvědčit.

Předposlední etapou, která proběhla na dvojdenní výpravě, bylo plavení dobytka a jeho následný prodej obchodníkovi. Zatímco v táboře si honáci vládnou sami (den bez vedoucích) a vedoucí trénují tanečky na countrybál, Jaruška a Šéďa se vydávají hledat místo pro tuto etapu. Po poradě přicházejí v úvahu tyto tři vesměs posázavské lokality: Malovidy, Horka nad Sázavou a Chřenovice.

"Malovidy jen v krajní nouzi, když to nepůjde jinde," prohlašuje Jaruška. "Tam už jsme byli několikrát."

Skutečnost jí dává za pravdu. V Malovidech to vypadá jako na Václaváku. Všude plno lidí, to by zase bylo divadlo, vzpomíná Šéďa na rok 1991, kdy pouhé brodění přes řeku přilákalo desítky diváků.

Horka kousek pod mostem je sice liduprostá, ale břehy zpustlé, zarostlé a okolí celkově nezajímavé. Takže nakonec zbývají Chřenovice. Už samotný příjezd je dobrodružný, Jaruška a Šéďa s překvapením zjišťují, že tu předchozího večera řádila vichřice, o které oni nemají ani tušení. Důkazem toho je několik spadlých stromů podél silnice od Vlastějovic. V údolí je ale vše v pořádku. Nacházejí vhodné místo pod jezem, kde je z obou břehů slušný přístup. Má to jen malý háček. Proud je poměrně silný a voda až po pás.

"Aspoň to bude zajímavé," konstatoval Šéďa a nemýlil se.

Další výhodou bylo, že Šéďovi rodiče zde mají chatu, a tak Šéďa dohodl se svým bratrem Radkem, že sehraje roli obchodníka, který přeplavené krávy koupí.

Tato etapa byla opravdu akční. Honáci si pro své krávy vyrobili jakési vory a bidla na odstrkování. První vstoupil do proudu Krokodýl. Hned prvních pár metrů ukázalo, že původní Jaruščina představa o občasném odstrkování voru bidlem je díky silnému proudu neproveditelná. Jaruška tedy povolila vor bidlem tlačit. Stále platilo, že voru se nikdo nesměl rukama dotknout.

"Já se na to vyprdnu," hudroval Krokodýl, když převezl první krávu a vracel se zpátky.

"To jsem si myslel, jaká to bude pohodička," přidává se Lasse.

Jaruška ve vodě loví exkluzivní záběry, náhle zavrávorá a mizí skoro až po krk ve vodě. Naštěstí má dobře vypěstovaný reflex fotografky a fotoaparát udrží ve vztyčené ruce nad hladinou. Nicméně bere tuto příhodu jako varování a jde raději pomoct Martině vytahovat honáky po prudkém a kluzkém břehu na louku. Ani tady není o akční situace nouze. Martině ujíždí nohy a jede po bahně dolů. Pak při návratu klouže Lasse a shazuje Janinku do kopřiv.

Konečně jsou až na pár utonulých všechny krávy přeplaveny a Radek jako správný obchodník smlouvá o ceně. Po kratší šou honáci dostávají peníze a odcházejí přespat na chřenovický hrad. Odtud je ráno vyhnal hajný, ale to už nic nezměnilo na tom, že tato celotáborová hra byla také velice úspěšná.

Na závěr tábora se ještě honáci navzájem postříleli a pak prohýřili poslední noc na countrybálu.

Závěrem ještě jednu malou perličku. V srpnu Šéďa dává dohromady video z tábora a potřebuje úvodní záběr železného oře. Vyrazil tedy na kole za Hluboký Důl a nachází si zde zajímavý záběr. V popředí železniční násep s telefonními sloupy, v pozadí Kolín, tetelící se v rozpáleném srpnovém vzduchu. Teď už chybí jen vlak, ujíždějící z civilizace do divočiny. Vlak už jede, Šéďa namířil kameru a začal točit. Vlak se přiblížil a najednou zmizel, v záběru se vůbec neobjevil. Šéďa s překvapením zjišťuje, že to co vypadalo jako násep, je ve skutečnosti jen kopec, kterým vlak projíždí v zářezu. Z tohoto záběru tedy nebylo nic. Nakonec vzal Šéďa zavděk klasickým záběrem vlaku jedoucím přes kamenný viadukt u Ratboře.