Expedice VT02


<< předchozí | článek | další >>

jiná akce - 5. - 10. srpen 2002 - Vysoké tatry | autor: Blondhak


Toto je autentický přepis deníku expedice VT02. Má Vám umožnit pohled z druhé strany a trochu pobavit. Rozhodně si neklade za cíl popsat vlastí cestu výpravy. Není vyznačeno, kdo který zápis zaznamenal. Veškeré pravopisné chyby zůstávají záměrně nezměněny. TATRY VTO2

1. den – 5. 8. 2002 – pondělí
22:40
Sedíme ve vlaku. (Jedeme Laborcem, odjezd 22:22 z Kolína, pravidelný příjezd do Popradu 6:36. Tímto děkujeme Marianovi, že nás přišel vyprovodit na nádraží.) Aleš vypráví o Finsku a Blonďák čumí do degenskýho telefonu. Blbě se mi píše, páč vlak se klepe. Včera jsme měli schůzku u Blonďáka. Byl tam i Buggy, který nám dal lukrativní nabídku, že nás zpátky vezme autem. To je cool. Dneska v jednu jsme byli nakupovat v Kauflandu. Koupili jsme jídlo. A piškoty. (Nakoupené jídlo nám v pohodě vystačilo, nedostatkovým zbožím se však stal cukr.)

22:58
Vlak zakloktal a zastavil v Pardubicích. Snědli jsme už kuřecí šunku, pár rohlíků, Alešův tvarohový závin a mnoho dalšího za 36 minut. Asi pudeme spát. (Lehátkový vůz se vyplatí. Lehátko stojí 130 Kč a máte naprostý komfort. V každém voze je jeden průvodčí, který se o vás stará. Vy mu dáte jízdenky a on Vám dá povlečení a před Vaší konečnou stanicí Vás přijde vzbudit.

2. den – 6. 8. 2002 – úterý
5:28
Jeník, Aleš, Tom chrápou. Mě bolí v krku takže to již dnes vzdávám. Zhruba před dvaceti minutama jsme byli ve Vrútkách a teď přejíždíme nějakou řeku. Teď projíždíme Žilinu místní nádraží nebo co. Ve 3:20 nás potkala celní kontrola. Jestli měl slovenský celník zelenou uniformu jsem si nevšim. Byli jsme rozchrápaní. Spí se dobře. Vytáhli jsme deky a povlečení. Deka se však nepovléká. Mezi tělo a deku se dá prostě další prostěradlo. Jinak spíme hlavama k uličce. Jeník s Alešem nahoře. My s Tomem uprostřed. Venku je sychravo a samé lesy a stráně. Svošov. Jdu se oblékat a léčit! (Nemoc se mi podařilo během výpravy setřást někde v horách.)

6:02
Před chvílí jsme projeli Ružomberok. Snažím se udělat pár fotek, ale docházejí baterky. Nasazuji moirové tričko, neboť to bavlněné po jedné cestě ze Štítar na nádraží již pěkně smrdí. P.S. Tomáš vstává.

6:33
Tak máme za sebou 8 hodin jízdy. Vcelku jsme se prospali, až na Jeníka. Ten usnul až k ránu. Právě stojíme ve Štrb a od Štrbského plesa nás dělí tedy zhruba 3 km, ale my ho uvidíme zhruba až tak za čtyři dny. Napjatě vyhlížíme zubatku (nikoliv zubatou) ale nic. Když jsme u toho. Jeník s Alešem jsou připojištěni. My s Klémou nikoliv. Tak uvidíme. Museli bychom si totiž platit převoz rakve.

6:44
Vidíme první horu! Zatím to totiž vypadalo jako Borky u Kolína.

7:49
Sedíme v motoráku z Popradu do Tatranské Lomnice. Vlak vyrobený ve Vagónce Studénce pěkně drkotá. Jinak je Poprad pěkně ošklivé město postavené po válce. Samý panelák. Prostě nic moc. Docházíme k úžasnému zjištění. Nacházíme se v rodišti našich bývalých praček Tatramatek. Dnes tu stojí pouze továrna firmy Whirpool.

12:35
Právě jsme vylezli z Belianské jeskyně. Prohlídka trvala 70 min, byla tam strašná kosa, cca 6 stupňů. A velikost ohromující. Schodů jako bychom lezli na Gerlach. Teď se chystáme obědvat. (Belianskou jeskyni vřele doporučujeme. Vstup stojí pro studenty 80 Sk. A před 20 lety trvala její prohlídka 5-7 hodin)

13:47
Oběd. Byl jsem si koupit čaj (za 10 Sk). Kléma mezitím solidně vytuh a Jeník mě pořád přemlouvá ať už nikam nejdem. Dnes ještě musíme dojít do okolí Ždiaru. Ale zkratkou! Přes NP. A to se nesmí. Tak ať to vyjde. (Nakonec jsme přes park nešli, ale pěkně po silnici až do Ždiaru, kde je úžasně zachovaná horská vesnice. Taková živá rezervace. Je trochu stanou od cesty, ale stojí to za to.)

16:13
Právě jsme cca 0,5 hod odpočívali na jakémsi návrší nad Ždiarem. Tentokráte vytuh Jenda s Alešem. Rozhodli jsme se sejít do Ždiaru a vydat se po červené a tam někde přespat.

17:15
Ždiar. Tomáš běhá po ždiaru a hledá místo na přespání. Proč to udělat jednoduše, když to jde složitě, že? Tak uvidíme s čím přijde. My sedíme na odbočce k naučnému chodníku.

17:30
Tomáš se dávno vrátil a Blonďák odešel (hledat ho). Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Čekáme na Blonďáka už aspoň čtvrt hoďky.

17:33
Blonďák už jde. To to trvalo, co?

18:00
Blonďák s Tomášem před chvílí vyrazili na Maguru (hotel) a my zatím vaříme slepičí polívky. Ty jsou již hotové, ale bohužel nemůžeme sehnat petrželku. Chtěli jsme se zeptat domorodců, ale pak z toho sešlo. Drtíme nudle. Sypeme nudle do slepičího vývaru. Každý dal do své polívky půlku nudlí z čínské polívky. Chutí jsou zatím identické, ale až si půjdu natrhat petrželku na zahrádku k tomu chlapovi co právě odjel to bude Aleš čumět.

18:13
Jeník vyrazil na misi Petržel. Maskován se doplžl až k silnici, což je cca 10 m, pak zděšeným výrazem, konstatoval, že tam je ještě jedno auto a dostal strach z hlídací babky, kterou tu ten Němčour jistě zanechal. Ještě předtím se nám Herr. D. snažil vnutit zimmer, ten bude čumět až ráno najde náš stan na svý zahradě…

18:17
Začíná němit

18:26
Jako ochranu proti bořce jsme postavili přístřešek z tropika od stanu a tyčí. Dali jsme tam bágly. Polívky jsou ještě teplé, ale na jak dlouho? Aleš překolíkovává přístřešek aby neulít. Už by mohli přijít. Furt tady cupitaj ňáký lidi. Hřmí. Hodně. Mamí. Ale nám to nevadí. Máme střechu nad hlavou. (Podařilo se nám domluvit s panem sprevadzkárem hotelu Magura, že si na jejich pozemku můžeme rozbít stan. Mělo to své výhody. Měli jsme kam chodit na záchod a na horký čaj.)

3. den – 7. 8. 2002 – středa
9:43
Takže vyrážíme od Magury do Kopského sedla. Je zataženo. Hory jsou díky mrakům vidět jen do půlky. V batohu mi přibilo věcí. Hlavně ta voda bude zátěž. Čeká nás převýšení zhruba 1000 metrů. Během 3 hodin bychom to měli hravě zvládnout. Jeník už je nedočkavý a čeká s batohem na zádech. Aleš je ještě v hotelu na záchodě. Tak skol! (Výstup naučným chodníkem byl opravdu náročný. Každou chvíli jsme museli zastavovat, abychom si odpočinuli od tíhy batohů. Samozřejmě z nás lilo, přestože foukal studený vítr.)

13:03
Kopské sedlo. Přechod Belianských Tater dokončen! Teď nás čekají Tatry Vysoké. Vlevo máme Belianky vpravo Vysoké. Nad námi se tyčí Jehněcí štít (2229,6). Celkem impozantní! My jsme si zatím prohlédli cestu na Velkou Svišťovku a lezou nám oči z důlků.

15:07
Jsme na Zeleném plese, pokoj tady stojí 350 Kč a jinde nás přespat nenechaj a proto musíme dál. Pojedli jsme polívku a Jeník s Alešem si dali hranolky. (Chata při Zelenom sedle je asi nejdražší ze všech ubytovacích zařízení. Ale zase je na jednom z nejkrásnějších míst Tater. A to sedlo je opravdu zelené. Co jsme přijali s povděkem, byla horolezecká kuchyňka, kde si můžete uvařit vlastní jídlo.)

16:50
Velká Svišťovka 2037. Naše první dvoutisícovka v Tatrách. Pořádný vítr a zima, takže jdeme směr Skalnaté pleso.

19:45
Skalnaté pleso: 1751. Sešli jsme sem od Velké Svišťovky. Nejdřív jsme chtěli sehnat ubytování v noclehárně ale bylo plno (prej). Není mi jasné, kterou noclehárnu Jeník myslel. Protože je tam lanovka, tak nám nabídli, že bychom mohli spát v hale, ale potom nás ňákej dědek vyhodil. Byli jsme odkázáni na Skalnatou chatu, ale chaťák Laco Kulanga byl asi někde na pívu. Chtěli jsme mu zavolat, ale nějak to nešlo. Šli jsme tedy zase nahoru k lanovce (tedy jenom Aleš s Tomem, my jsme hlídali, kdyby se vrátil Laco) a tam jsme si chtěli zatelefonovat z budky. Ale než jsme stačili zavolat, řekli nám, že v tý hale tedy můžeme spát, když koupíme těm chlápkům, co nám to nabídli, pivo. Přijali jsme.Až posléze jsme zjistili, že pivo stálo 40 Sk (kupovali jsme dvě). Tak jsme se usadili v hale lanovky. Vodu jsme si nabrali z potůčku, který teče do Skalnatého plesa. Teď vaříme polívky a žerem. Pozn. Laco Kulanga je správce Skalnaté chaty a šerpa. V mládí byl atlet – běžec. Splodil jednoho syna. Nyní je mu 53 let. Je to závodní nosič a roku 1993 dosáhl rekordu, když nesl 207,51 kg z Hrebienka na Zamkovského chatu v ústí Malej Studenej doliny. (Skalanatou chatu Laca Kulangy můžeme doporučit, přestože jsme ji zevnitř neviděli. Za prvé je nejlevnější – 150 Sk (pozor má jen 10 ubytovacích míst, ale v době naší návštěvy v ní nikdo nebyl) za další je na příhodném místě.)

4. den – 8. 8. 2002 – čtvrtek
6:15
Venku mlha.Všichni chrápou. Mne zas probudila bolest v krku, takže do plánovaného budíčku (6:55) toho moc nenaspím. Lidi prý začnou chodit v 7:15, takže do té doby se musíme spakovat. V noci byla pořádná fujavice, až to mlátilo s dveřma. Ještě že jsme nespali venku. Dnes máme naplánovanou cestu přes zbojnickou chatu, Téryho chatu, Polský štít do Slezského domu, kde bychom měli sehnat průvodce na erlach, kam bychom měli jít zítra. Postavil jsem na čaj. Bomba zatím drží. Podle mne nám jedna bude stačit na celou akci. Jinak nám to celkem šlape, přestože je jasné, že máme každý jiné tempo. Jsme schopní ujít trasu za tři čtvrtě času než je napsáno v mapě. Včera jsme si dali jedno kamenné pole, které je na svahu Lomnického štítu. Není tam cesta, ale jenom kameny. A to dost velké. Ale všichni zatím bez puchýřů. Celé Lomnické sedlo – Skalnaté pleso obývají čtyři lidé. Dva chlápci co provozují lanovku a dvě holky. Už se někdo přibelhal. Takže vstáváme…

8:30
Zamkovského chata. Dáváme si kakao za 35 Sk. I zde má Laco fotku. (U každé chaty stojí celkem komfortní záchody, kde lze bez nějakého prošení nabrat vodu. Tato chata má malou nevýhodu, že u ní nelze vařit.)

12:07
Priečné sedlo (2352). Jako fakt záhul. Pustit se tak letíme. Nevěřím, že je v Tatrách obtížnější místo (pro normální turisty). Situace stížená tím, že poprchává a máme velké batohy na zádech. Jeník se kupodivu rozešel. Teď jdem dolů. Jsme tak deset metrů pod sedlem na druhé straně hřebenu. (Tak tato cesta rozhodně není pro děti, nebo ty, kteří se bojí výšek.)

13:44
Zbojnická chata. To byla dlouhá štreka. Chata byla vidět hned, ale nepočítali jsme s pár zákrutami…Na Sliezsky dom je to ještě 3,5 hod. (Noc na hotelu Sliezsky dom stojí v turistické části 300 Sk. P.S. Tento hotel navštívil roku 1995 papež Jan Pavel II.)

16:41
Polský hrebeň 2199. Mlha a sychravo. Jeník dostává přezdívku Piškot. A to proto, že neustále jde s piškotama v kapse a ujídá. Proto si ani nechtěl sundat bundu, protože má v kapse piškoty. Okolo nás se prochází jakýsi ták ve vzdálenosti 1 metr. Podobní žijí v kleči. Jinak jsou tady krkavci a pořád nadávaj.

17:00
Poprvé vidíme Gerlach!

17:25
Vidíme a fotografujeme sviště. Tak ještě kamzíka a medvěda.

5. den – 9. 8. 2002 – pátek
8:41
Zklamání. A dost velké. Včera jsme plni nadšení dorazili na Sliezsky dom, odkud se leze na Gerlach. A tam nám jsme od horského vůdce zjistili nemilou skutečnost. Výstup by naši skupinu stál 4 500 Sk. A navíc mají na zítra (dnes) obsazeno. Fakt šok. Počítali jsme s 500 Sk na osobu. Tohle nezaplatíme. Tím pádem bylo zbytečné někde v okolí přespávat. Vyrazili jsme tedy do Starého Smokovce což je 2 hod cesty. Navíc s sebou Jeník opět žuchnul a že má něco s kotníkem. nakonec jsme úplně vyčerpaní došli. Na nohou jsme byli od 7 hod od rána. Myslím, že jsme vytvořili slušný rekord. Proto jsme hledali ubytování v nějakém penziónu nebo hotelu. Noc stojí zhruba tak 250 Sk. Ale bohužel jsme nic nenašli, vše bylo obsazené. Tomáš objevil „do zálohy“ jeden odemčený opuštěný dům, ale nakonec jsme zašli za poslední dům a tam jsme v lese rozbili stan. Byli jsme tak unavení, že jsme se jen napili a šli spát. Předtím ale přišel ještě jeden nerudný chlápek a chtěl nás vyhodit, ale nějak jsme ho ukecali. Byla to zvláštní noc. Jednak jsme se báli strážců TANAPU (na pokutu bychom neměli) jednak medvěda. (den předtím, než jsme odjížděli, hlásili ve zprávách, že v Tatrách napadl nějakého houbaře medvěd) Ale přečkali jsme. Zhruba ve 3 hod ráno začalo pršet, ale tropiko (stan jsme nestavěli) kupodivu drželo. Prší až do teď a to dost hustě.

9:01
Právě dojídáme „večeři“ a už se těšíme na snídani. Abychom snědli všechny zásoby museli bysme jíst celý den. Sme tak trochu exoti. Takhle se usadit na hlavní třídě Smokovce. Mimochodem jinak moc pěkného střediska, kde jsou jen tříhvězdičkové hotely, penziony (se snídaní švédských stolů) a villy. Žádný Zimmerfrei za 150 SK pro zbloudilé pocestné.

9:15
Aleš s Jeníkem-Piškotem se vrátili ze soukromého nákupu s rozjařenýma očima. Aleš koupil čokoládu (28 Sk) Snickers (12 Sk) a pendrek a platil 26,80 Sk.

14:30
Chata pod Rysmi. Prší a není na krok vidět. Strašná zima. Chata plná. Obracíme a jdeme zpět.

6. den – 7. 8. 2002 – sobota
9:54
Sedím ve vlaku IC Košičan. Budeme někde okolo Ružomberku, nebo kde. Situace se rohu zkomplikovala. Včera jsme dorazili „električkou“ do Štrbského plesa okolo 11 hodiny. Přestože pršelo vydali jsme se na cestu na Rysy. Batohy jsme si nechali v úschovně, neboť hledat Marianova strejdu se nám v dešti nechtělo. Vyrážíme tedy pouze s lehkým batohem (cca 6 kg) okolo 12 hodiny. Hned ve Štrbském plese nasazujeme pláštěnky a ostré tempo. Rychleji jít snad již ani nelze. Již na Popradskom plese, což je asi tak 1 hod cesty, je nám jasné, že to na až na vrchol nestihneme, neboť se musíme vrátit do 18:30 pro batohy. Počasí se ještě zhoršilo – mlha, vítr, déšť. To, že jsme šli okolo nějakého plesa jsme zjistili až na cestě zpět. Cesta, přestože je poměrně lehká a řetězů je poskrovnu se stává poměrně nepříjemnou. A tak na chatu pod Rysmi dorážíme cca s jednohodinovým náskokem, ale na cestu na hřeben to nestačí. Chata je přeplněná lidmi. První co nás zarazí je vystavené kolo – typ Ukrajina, které je možné zapůjčit za 5 Sk na 1 hodinu. Zajímá nás kdo se s ním nahoru táhnul. Dáváme si každý dva čaje. Místnost se čtyřmi stoly evidentně nestačí a tak jsme rádi, že po 5 minutách urveme místo. Přesto do nás každou chvíli někdo drcne, když se převléká.Připomíná to situaci na nějakém horském bufetu, kde se scházejí běžkaři. Pohled z okna nabízí samou mlhu. Okolo 15:00 vyrážíme zpět. Venku to odhaduji na takových 7 stupňů. Dolů to jde rychleji i když mě Piškot při svém pádu málem skopl ze skály. Když přicházíme ke Štrbskému plesu strhává se opravdová průtrž. Posíláme Buggymu SMS aby pro nás dojel. My s Tomem se jdeme kouknout na pleso a hotel FIS s můstky (stejně nejsou v mlze vidět), kluci nejeví zájem a jdou na langoše. Buggy píše, že nemá klíč od závory a že může přijet až po 19 hodině. Vyrážíme tedy do restaurace nazvané „U javoru“. Ta se nachází hned vedle nádraží. Můžeme ji vřele doporučit. Jejími majiteli je partička mladých lidí, které Tomáš nazval „až moc free“. Dáváme si jak Aleš trefně poznamenal „poslední večeři Páně“. Tedy menu 1-3 a horkou čokoládu, která se povedla. Fakt dobrý. Po sedmé přijíždí Buggy a utrpení začíná. Nejdříve nás upozorňuje na co všechno nemáme na autě sahat a když se konečně nasoukáme sděluje, že auto má rozbité tlumiče a že teda neví. No po pěti minutách jízdy s Tomášem vystupujeme a Buggy odváží nejprve Jeníka s Alešem. Za hodinu je tu pro nás. Stihli jsme něco vypít, ale Buggy neplatí… Ten „Jaroušův“ kemp jak Buggy vychvaloval je obyčejný chatkový tábor pražských dětí. Podle mne s nedostatečným soc. zázemím a je někde u silnice mezi Štrbou a Liptovským Mikulášem. Zbývá na nás místo v lese nad táborem. Buggy odchází pařit s vedoucími a my jdeme vařit. Již bez Jeníka, který je unaven a zaléhá o něco dříve. Během noci se pořádně rozpršelo a my se divíme, že to stan vydržel. Také jsme se již konečně naučili do stanu (typ Junák) poskládat tak, abychom se pohodlně vyspali.

14:25
Jsem v Olomouci, ale vracím se k dnešnímu ránu. Budíček stanovený na 7:00 striktně dodržujem. Pořádně prší a tak z dnešní etap nebude nic a my rozhodujeme, že výpravu zabalíme o nějakých 12 hodin dříve. Jdeme vzbudit Buggyho, který spí s Aláhem a Kumpoštem v chatce číslo jedenáct. Vzhledem k tomu, že šli spát až po třetí ráno, moc se Buggymu ze spacáku nechce. No ale my jsme neoblomní. Buggy mne odváží na vlak do Popradu, který odjíždí v 8:30. Mám trochu strach. Jednak z toho, že to nestihnem, jednak z Buggyho razantní jízdy. Pořádná průtrž venku a alkoholový opar v autě na jistotě nepřidá. Nádraží nacházíme vcelku v pohodě. Příplatek na IC je na Slovensku o dost dražší – stojí 150 Sk. Takže celkem jízdenka vychází na 650 Sk. Kupuji si snídani a zahraniční tlač a nasedám do vlaku. Tím společná výprava končí. Doufám. že kluci dojedou v poho. Podle mne přijedou tak v deset večer. (Nakonec dorazili v pořádku již v 18:30.) Já mám naplánovaný příjezd na 16.11, ale už máme zpoždění. Oproti cestě na Slovensko je to úpadek. Na rozdíl od lehátkového vozu se teď mačkám v přeplněném vlaku. Celní kontrola byla důkladnější než při cestě tam. Už se těším na vanu. Jenom mne štve, že čím blíž Kolínu tím se zlepšuje počasí. Od hranic neprší. A tady už je neskutečné vedro. Prostě smůla. Myslím, že jsme toho ale zvládli hodně a jen díky tatranskému „Krakonošovi“ jsme nezlomili všechny rekordy. Myslím, že Jeník si sáhl na dno svých sil a patří mu velké uznání. Nejkrásnější jistě byly přechody hřebenů přes různá sedla. Sedlo je místo, kde se dá hřeben přelézt. Lezete k němu do značného krpálu, víceméně po čtyřech (tím myslím, že používáte ruce) – s 20 kg batohem na zádech nic snadného a jistíte se řetězem. Dolezete nahoru, kde je zhruba metr plochy a nádherný pohled. Doleva sešup doprava sešup. No a teď ještě překvapení v podobě svačících francouzů. Nevím čím to bylo, asi tím vysokohorským vzduchem, ale přestože my mluvili česky a oni francouzsky tak jsme si v té výšce přes 2200 metrů nádherně rozuměli. Jo abych nezapomněl. Lézt dolů je velmi nepříjemné. A potom kamenné pole, první tráva a konečně kleč. A když se dopachtíte k nějaké vysokohorské chatě tak zas hurá nahoru na hřeben.

15:00
Tak já to už s tím deníkem balím. Popsali jsme 30 stránek. Jenom držím palce zbytku výpravy, aby šťastně dorazili, neboť ten Buggy se mi včera nějak nezdál.
Tak za půl roku na nějaké zimní expedici…

Nejníže položené dosažené místo: Poprad-Tatry 717 m. nad mořem
Nejvýše položené dosažené místo: Priečné sedlo 2352 m. nad mořem
Celkově vystoupáno výškových metrů: 4361
Čistý čas pochodu: 35 hod
Překonaná vzdálenost: 68 km (čistě teoretický odhad)
Výdaje celkově: 5849 Kč
Výdaje na jednoho člena expedice: 1462 Kč
Trasa expedice VT02

1. den
Kolín (250) – vlak – Poprad-Tatry (717)
hodin jízdy: 8
překonaná vzdálenost: 535 km
výškových metrů: 470

2. den
Poprad (717) – vlak – Tatranská Lomnice (868) – Tatranské Maltiare (880) – Kežmarské Žlaby (920) – Tatranská kotlina (760) – Belianská jeskyňa – Ždiar – hotel Magura (cca 900)
hodin chůze: 8
překonaná vzdálenost: cca 18 km
výškových metrů: 350

3. den
hotel Magura (cca 900) – Široké sedlo (1830) – Kopské sedlo (1750) – Chata při Zelenom plese (1551) – Velká Svišťovka (2037,6) – Skalnaté pleso-hotel Encián (1751)
hodin chůze: 8
překonaná vzdálenost: cca 14 km
výškových metrů: 1417

4. den
Skalnaté pleso-hotel Encián (1751) – Zamkovského chata (1475) – Téryho chata (2015) – Priečné sedlo (2352) – Zbojnická chata (1960) – sedlo Prielom (2290) – Zamrznuté pleso (2013) – Polský hrebeň (2199,6) – hotel Sliezsky dom (1670) – Starý Smokovec – Nový Smokovec – Sibír (973,5)
hodin chůze: 12,5
překonaná vzdálenost: cca 22 km
výškových metrů: 1394

5. den
Starý Sokovec (1050) – vlak – Štrbské pleso (1355) – Chata při Popradskom plese (1500) – Žabia dolina – Chata pod Rysmi (2250) – Štrbské pleso (1355) – auto – Tatranská Štrba – Vychodná-tábor(775)
hodin chůze: 6,5
překonaná vzdálenost: cca 14 km
výškových metrů: 1200